Článek
Nebyla to herečka velkých rolí. Přesto ji zná snad celý národ. Když vzpomenu takové klenoty české kinematografie, jako je trilogie o rodině Homolkových z pera režiséra a scénáristy Jaroslava Papouška, nebo filmy Zítra to roztočíme, drahoušku, Marečku, podejte mi pero, Já už budu hodný, dědečku! či legendární seriály Nemocnice na kraji města a Žena za pultem, mnohým se možná vybaví jméno Marie Motlová.
Herečka se narodila ještě v době Rakouska-Uherska (1. května 1918) v Boru u Tachova. Na přání rodičů vystudovala zdravotnickou školu a po dokončení studia nějaký čas pracovala jako zdravotní sestra. Jenže ji to táhlo k herectví a divadlu. A není divu, obdivovala totiž své tety, které v té době excelovaly na ochotnických scénách. V roce 1943, tedy ještě za války, ve svých 25 letech nakonec vystudovala i pražskou konzervatoř a následně přijala roční angažmá v divadle E. F. Buriana. Po osvobození ji divadelní režisér Jindřich Honzl angažoval v Národním divadle, kde působila až do roku 1950. Zdálo se, že Marii Motlovou čeká slibná kariéra. Jenže to by nebyl osud, aby do jejího života nevklínil řadu osobních výzev a bojů.
Nebyla to krása, ale talent, který přivedl Marii Motlovou na divadelní prkna. A toho si byla herečka dobře vědoma. Ze svého vzhledu měla komplexy. Věděla, že není příliš pěkná v obličeji, je malá a obtloustlá. Díky vzhledu se jí nesplnila řada osobních a profesních očekávání. Své nízké sebevědomí tak začala postupně utápět v alkoholu, který stál i za pádem jejího angažmá v Národním divadle. Na jedno představení se totiž dostavila opilá a kvůli tomu byla ze Zlaté kapličky vypovězena.
Herečka nějakou dobu působila jako hlasatelka pražského rozhlasu. Vdala se , ale její první manželství trvalo jen krátce. Po rozvodu Marie Motlová upřela svou pozornost k práci. Spokojených 10 let pak prožila v angažmá kladenského divadla.
Za osudové období Marie Motlové můžeme považovat šedesátá léta minulého století. To si jejího talentu všiml režisér Jaroslav Papoušek, který jí nabídl roli babi ve své filmové trilogii o rodině Homolkových, a tím odstartoval její hvězdnou kariéru. To herečku katapultovalo do tak širokého veřejného povědomí, že v následujících letech šla „z role do role“. Nabídky na filmování se jen hrnuly a herečka si mezi nimi mohla vybírat. Nevadilo jí, že dopoledne zkouší v divadle, odpoledne natáčí a večer v divadle zase hraje. Začala vydělávat velké peníze, o kterých ale neměla přehled, a které dokázala slušně roztáčet. Traduje se, že se nechávala vozit taxíkem z Prahy nebo Kladna na svou chalupu na Šumavě. Jak sama tvrdila, prý proto, že ji bolí nohy. Pro své kolegy pak pořádala hostiny, a když některý z nich potřeboval „založit“, ráda mu půjčila, nebo dokonce peníze darovala. Nemůžeme se tak divit, že s tímto životním přístupem vše, co vydělala, za krátkou dobu „rozfofrovala“. Když jednoho dne Marii peníze došly, nebyl to pro ni problém. Situaci vyřešila svérázným, sobě vlastním, způsobem - za čtyřicet tisíc korun na černém trhu prodala svůj občanský průkaz a bylo jí úplně jedno, že by mohla skončil ve vězení. Alespoň tak to vylíčila její dlouholetá kamarádka, herečka Antonie Hegerlíková, podle které Marie Motlová disponovala i dvěma křestními listy, jedním s datem narození 1918 a druhým s rokem 1920, a vždy prý používala jen ten, který se jí v dané situaci zrovna hodil.
I navzdory pravcovnímu vytížení zbyl Marii Motlové čas na lásku. Podruhé ve svém životě se vdala a jejím manželem se stal kolega z kladenského divadla, herec Karel Fridrich.
Marie Motlová za svou filmovou kariéru ztvárnila více než třicet rolí, z nichž většina by se dala shrnout do tří slov, a sice „Bába od vedle“. Jí ztvárněné postavy byly přesvědčivé, a to díky hereččinu autentickému projevu a schopnosti vtáhnout diváky do děje.
Na sklonku života se Marie Motlová potýkala s řadou zdravotních neduhů, které byly odrazem jejího nezdravého životního stylu a náklonnosti k alkoholu. Nejvíc jí ale trápily nateklé nohy a otevřené bércové vředy, kvůli kterým nemohla téměř rok chodit. Svůj poslední film, Všichni musí být v pyžamu, natočila v roce 1984. Poté se stáhla do ústraní a rok na to, 26. srpna 1985, ve svých 67 letech zemřela. Urny s ostatky bezdětné herečky se ujala její kamarádka Antonie Hegerlíková, která ji uložila do své rodinné hrobky na hřbitově v pražských Ďáblicích. V náruči Hegerlíkové našel útočiště i vdovec po Marii Motlové herec Karel Fridrich. Spolu pak strávili zbytek života.
zdroje: extra.cz, ahaonline.cz, blesk.cz, csfd.cz
