Článek
Bylo pondělní ráno, typické svou šedivou oblohou a neúprosným zvukem budíků, které se snažily vytáhnout z postelí nevyspalé duše jednoho městského paneláku, na jehož chodbách se už od nedělního večera ozýval smích a hluk. Malá skupinka sousedů totiž usoudila, že právě noc z neděle na pondělí je tím ideálním časem na pořádný mejdan, který se nakonec protáhl až do pondělních dopoledních hodin.
Láhve prázdné, hlavy plné nápadů. Tak nějak vypadala atmosféra krátce před svítáním. Jeden z mejdanových aktérů, Petr, náhle v alkoholové euforii prohlásil: „Hele lidi, co kdybychom si zalyžovali?“ Ostatní po něm hodili nechápavý pohled. „Přineste si lyže, schody máme a výtah nás vyveze nahoru,“ pobízel Petr rázně partičku. „Co víc potřebujeme!“
Dvakrát přemlouvat nikoho nemusel. Za chvíli se panelákem ozývalo svištění lyží a výbuchy smíchu. Lyžařský „tým“ se z nejvyššího patra vrhal po schodech dolů. Výsledek? Rány, smích, občasný pád a sem tam lyžařská hůlka zaseklá v zábradlí.
Právě v tu chvíli se domů vracela babička Vránová. Celý víkend byla na chalupě a teď unavená s taškami v rukou šlapala pěšky do prvního patra, kde bydlela. Cestou zaslechla podivné hvízdání, které se nečekaně rychle přibližovalo. Nestačila se ani rozhlédnout, aby zjistila, co se to děje, když kolem ní proletěl Honza v lyžařské bundě a s helmou na hlavě. „Stooopááááááá!“ křičel, ale vytvořit brzdnou dráhu na schodech, to není snadná věc. Babičku srazil a oba skončili na zemi. Honza vstal, oklepal se, ale babička, ta ležela bez hnutí.
Lyžaři, byť v podroušeném stavu, nezpanikařili a rychle zavolali sanitku.
Mejdan skončil. Po pár hodinách partička vystřízlivěla a rozhodla se, že zjistí, co se s babičkou stalo. Vydali se proto do nejbližší nemocnice s nesmělým dotazem: „Prosím vás, nepřivezli vám sem dneska ráno jednu pochroumanou stařenku?“
Sestřička se lehce zamračila: „Ale jo, přivezli. Jenže hned po ošetření jsme ji poslali na psychiatrii. Tvrdila totiž, že ji v paneláku srazil lyžař na schodech. Chápete to? Lyžař a v paneláku…?“
Nastalo hrobové ticho. Nakonec Petr, iniciátor lyžařského dobrodružství, prolomil mlčení: „No… hlavně že babička přežila a je v pořádku. Ale přiznejte si, lidi, kdy naposledy se komu povedlo proslavit panelák až na psychiatrii?“
