Článek
Na sklonku uplynulého tisíciletí se lidstvo rozdělilo do dvou táborů. První skupina nakupovala konzervy a utíkala se skrýt do pomyslných hor, hnaná vidinou nezadržitelného příchodu apokalyptické pohromy. Druzí zůstali v klidu. Vždyť už tolikrát měl přijít zánik světa, a přece se tak nestalo. Jak to tedy s koncem světa je?
Už kolem roku 30 našeho letopočtu zaznamenávají křesťané mnohé předpovědi Ježíše Nazaretského. Ten hlásal, že má během velmi krátké doby přijít Boží království, na kterém mají mít podíl jen vyvolení. Podle biblických zpráv a záznamů, které pořídili historikové, jako byl Titus nebo Plinius, se údajný Mesiáš při své předpovědi opíral o potopu světa. Ta měla být varovným příkladem a zároveň ukázkou toho, že je v boží moci skoncovat s během života na této planetě.
A jak dopadla předpověď Ježíše Nazaretského? Dosud se v celosvětovém měřítku nevyplnila. Podle některých věřících byla vztažena až na dalekou budoucnost. Ta měla být charakteristická řadou negativních rysů, jako například velkým počtem zemětřesení, radikálním zhoršením mezilidských vztahů, abnormálním množstvím nemocí a řadou dalších problémů. Mohlo by se zdát, že tato charakteristika nejlépe odpovídá dvacátému, potažmo 21. století. Ve dvacátém století se totiž odehrály dvě války, do kterých byl zapojen téměř celý svět. Byly do nich také nasazeny do té doby neznámé zbraně. Počet zemětřesení v posledních stech letech byl téměř desetkrát vyšší než za předchozích tisíc let. Snad i proto má, co se počtu týká, dvacáté století prvenství v předpovědích konce světa.
Jen Svědkové Jehovovi předpovídali konec světa sedmkrát, a to na rok 1914, 1918, 1920, 1925, 1941, 1975 a 1994. Všem jejich předpovědím předcházely složité výpočty. Například v roce 1975 mělo uplynout 6000 let od stvoření Adama. V posledních letech Svědkové oficiálně své předpovědi nevyhlašují. Konec světa však očekávají každým okamžikem. V úvahu berou právě negativní jevy, o kterých jsme se zmínili výše.
V roce 1967 obsadila během šestidenní války izraelská armáda Jeruzalém. Mnoho křesťanů tehdy věřilo, že brzy přijde konec světa. Bible ovšem říká, že se Kristus vrátí, až Židé znovu začnou s rituálním obětováním zvířat v jeruzalémském chrámu. K tomu naštěstí nikdy nedošlo.
Moses David ze sekty Božích dětí předpovídal, že se v roce 1986 odehraje válka válek - Armagedon. „Rusko v ní porazí Izrael a Spojené státy. Poté bude ustanovena celosvětová komunistická totalita a do ní se vrátí Kristus,“ hlásal Moses David. O sedm let později, tedy na rok 1993, hlásal konec světa kazatel Benny Hin z Floridy. Podle jeho předpovědi měli být jako první zahubeni všichni homosexuálové.
Další konec světa měl přijít 27. listopadu 1997. Sekta Církevní rytíři národní bezpečnosti tvrdila, že mimozemšťan, který přistál v Missourii, podlehl výslechu CIA a přiznal, že mimozemská armáda napadne tento den Zemi, zbaví ji všeho přírodního bohatství a zotročí všechny pozemšťany.
V dubnu 1998 se asi 150 členů tchajwanské křesťansko-buddhistické sekty Církev boží spásy odstěhovalo do městečka Garland v Texasu, kde očekávali příchod boha. Tvrdili, že 25. dubna odvysílá bůh reklamu v místní televizi a 31. dubna v 10 hodin se zrodí jako člověk. Na rok 1998 předpovídal zánik světa i slavný okultista Edgar Cayce. Podle něho měla být mezi tlapami Velké Sfingy nalezena skrytá komnata s doklady o historii Atlantidy. Toto odhalení mělo mít za následek druhý příchod Krista. Zajímavé je snad to, že se podle průzkumu lokality v oblasti skutečně nachází podzemní struktury.
A to už se dostáváme k roku 1999. Podle britského bulvárního listu The Sun papež Jan XXIII. v roce 1962 předpověděl, že návštěvníci z vesmíru zavítají v lednu 1999 na Zemi v ohnivých vozech a podělí se o své rozvinuté schopnosti s pozemšťany. Pokud by se povaha lidské existence změnila, mohl by se život lidí prodloužit na 150 let a většina nemocí by zanikla. Pokud by se lidská povaha nezměnila, lidstvo by utrpělo zkázu. V roce 1989 měl kanadský vizionář Terry Peterson vizi, ve které je o deset let později Amerika zničena zemětřesením. Jeho epicentrum mělo být v Kalifornii a jeho následkem měl celý kontinent zmizet v oceánu. Předpokládalo se, že zemětřesení bude božím trestem za hříchy nemorálního světadílu.
Snad nejzajímavější proroctví vztahující se na konec světa vyřkl prorok Nostradamus ve svém slavném prorockém čtyřverší X/72. V doslovném překladu se píše: Rok tisíc devět set devadesát devět, sedm měsíců. Z nebe (boží prozřetelností) přijde velký Král Strachu. Probudit (znovu pozdvihnout) velkého krále Angolmois, daleko potom panovat Mars naštěstí. Toto proroctví se stalo podkladem pro nejrůznější katastrofické scénáře. Podle jednoho z nich se měla ruská vesmírná stanice Mir zřítit na Paříž. V jiném případě měla nastat jaderná válka. Mnoho lidí spojovalo toto proroctví se zatměním slunce, které nastalo 11. srpna 1999. Nic se nestalo.
Nepřišel ani konec světa spojený s příchodem roku 2000. Stejně tak jako obávaná hrozba selhání počítačů. Přesto mezi lidmi existuje řada scénářů možného zániku.
Patrně největším nebezpečím, které hrozí z vesmíru, je srážka s asteroidem. Má se za to, že podobná událost měla v minulosti na svědomí vyhynutí dinosaurů. Pokud by ke srážce s asteroidem skutečně došlo, připomínalo by to jadernou válku. Nejprve by se pořádně oteplilo, pak by na řadu přišla dlouhá tma a s ní podstatné ochlazení a zánik.
V minulosti měli lidé obavy z nevyléčitelných nemocí, například moru. Novodobým morem by podle vědců mohla být například mimozemská chřipka. Lidstvo by se mohlo nakazit mikroskopickým organismem, který by se k nám dostal přirozenou cestou, třeba meteoritem. Přesto, že se tato teorie zdá nepravděpodobná, choval by se prý cizí organismus v našich podmínkách agresivně.
Skleníkový efekt a globální oteplování je dalším možným scénářem. Změny klimatu, zvyšování mořské hladiny, pokles zemědělské produkce a další podobné jevy by zcela rozvrátily strukturu společnosti.
A tak se zdá, že konec světa, pokud někdy vůbec nastane, nepřijde ani tak ze strany všemohoucího Boha nebo mimozemských civilizací, ale prostřednictvím neopatrného zacházení člověka s planetou, na níž žije.
