Článek
Na mohutných hřebenech And se v délce více než 3600 kilometrů rozprostírala tajemná říše, kterou obývali prapůvodní obyvatelé Peru Inkové. Na první pohled by se zdálo, že tento indiánský národ byl velmi primitivní. Inkové neměli vlastní písmo, neznali kolo a neměli k dispozici koně. Přesto se jim podařilo vytvořit rozsáhlou a důmyslně promyšlenou síť silnic a cest. Tito výteční stavitelé vždy hledali nejkratší možné spojení mezi dvěma cíli. Často přitom museli překonávat strmé andské svahy a jinak obtížně přístupné lokality. Do příkrých strání budovali schody, hluboká údolí překlenovali visutými mosty a v některých extrémně náročných místech razili tunely.
Všechny cesty vycházely z hlavního města Cuzka. Zde sídlil král Slunce a odtud také vysílal své posly, převážně běžce, se zprávami a jinou poštou do nejrůznějších končin země. Správě a údržbě silnic byla proto věnována prvořadá pozornost. Ve vzdálenostech 20 až 25 kilometrů byly budovány odpočinkové a zároveň obranné stanice, které doručovatelům sloužily jako občerstvovací jednotky a panovníkovi jako dočasné sídlo při nejrůznějších cestách. Samotné zprávy byly šifrovány na takzvanou quipu. Jednalo se o zauzlovaná vlákna z lamí vlny, která byla upevněna na dlouhých rovných tyčích. Barva vlny, její síla a počet uzlů pak představovaly různá poselství, která mohl rozluštit jen jedinec znalý tohoto kódování.
Jedna z nejlépe zachovaných stezek, známá jako Takesi nebo jen jako stezka Inků, se nachází v Bolívii. Začíná v horské oblasti, je obklopena černými žulovými skalisky a končí v údolní džungli Jungas. Je přinejmenším zajímavé, že životnost incké silniční struktury má až podivuhodně dlouhé trvání. Většina cest, jejichž celková délka je odhadována na 16 tisíc kilometrů, je ve velmi dobrém stavu a lze po nich chodit i dnes.
Ve vzdálenosti 112 kilometrů od Cuzka leží kultovní místo Machu Picchu. Toto dlouhou dobu zapomenuté místo se nachází čtyři sta metrů nad řekou Urubamba a v roce 1911 je objevil archeolog z Yaleské univerzity Airam Bingham. Ten se zprvu domníval, že nalezl bájné město Vilcabamba. Přesný vznik Machu Picchu není znám. Spekuluje se, že mohlo být zbudováno někdy v první polovině 15. století a že sloužilo jako náboženské a kultovní centrum. Údajně zde pobývalo na tisíc lidí. Podle nalezených kosterních pozůstatků to měly být v devadesáti procentech pouze ženy. Tuto domněnku podporuje i fakt, že Machu Picchu bylo mimo jiné i centrem uctívání Slunce, a tak zde pobývaly hlavně takzvané Sluneční panny - krásné dívky, které byly už v útlém dětství předurčeny pro hlavní představitele incké populace. Dívky byly vychovávány v klášterech, kde se jim dostalo patřičného vzdělání a kde se také naučily potřebné dovednosti. Když dospěly, sloužily svým ženským půvabem vyšším hodnostářům, popřípadě se stávaly jejich druhými manželkami. Ty, které se rozhodly stát nevěstami Slunce, na znamení své věrnosti slunečnímu bohu, se zdobily bílým závojem a zlatým šperkem zvaným corivincha.
Několikavrstevný komplex budov a chrámů byl vystavěn bez použití malty. Inkové použili pro toto velkolepé dílo jen dokonale opracované žulové kvádry, které do sebe zapadaly s takovou přesností, že mezi ně nebylo možné zarazit ani čepel nože. Největší z těchto kvádrů dosahovaly hmotnosti téměř sta tun. Je zajímavé, že k jejich opracování používali dávní stavitelé jen obyčejné kamenné nástroje a zhotovené stavební dílce pak usazovali jen za pomoci lan nebo pák.
Pro Machu Picchu, a pro Inky vůbec, mělo Slunce opravdu velký význam. Tento fakt dokazuje i Intihuatana, zvláštním způsobem tvarovaná kamenná skulptura, jejíž název bychom mohli volně přeložit jako místo, na kterém je připoutáno Slunce. Existují teorie, že toto kamenné seskupení, které nemá nikde jinde na naší planetě obdoby, sloužilo jako astronomická observatoř, v níž se prováděly nejrůznější výpočty týkající se pohybu Slunce a jeho fází. Je zcela pravděpodobné, že tento komplex byl využíván zvláště v souvislosti se zimním slunovratem, při kterém Inkové volali po návratu slunečního kotouče.
Jak je možné, že národ, na první pohled absolutně primitivní, dokáže zbudovat tak důmyslnou dopravní infrastrukturu, tak dokonalé stavby jako je Machu Picchu, astronomická observatoř, nebo je schopen vytvořit šifrovací klíč pro kódování důležitých zpráv? Vysvětlení bychom mohli hledat například u sousedních Mayů. V jejich bájesloví nacházíme zmínku o tom, že kdysi v minulosti slétli z nebes na zemi bohové. Jejich jediným úkolem bylo zničit boha žijícího na nebi. To se podle legendy podařilo. V tom okamžiku však na zemi nastalo období temna. Slunce nebylo vidět po dobu několika let. Když opět vyšlo a nastal den, začali bohové tvořit nového člověka, který jim měl být svými schopnostmi velmi podobný. Tohoto člověka začali bohové z vesmíru učit. Po nějakém čase se někteří Kačinové, jak Mayové nové bohy začali nazývat, vrátili na planetu, z níž pocházeli. Ti, kteří zůstali, se stali kněžími a vládci a vyučovali mayské obyvatelstvo matematice, astronomii, fyzice a také chemii. Postupem času byly postaveny univerzity, a to zpravidla ve tvaru tříposchoďové pyrmidy. Doklady o tomto systému školství jsou dochovány nejen v indiánském bájesloví, ale také v hieroglyfech v pyramidách.
Kdo byli tajemní bohové z nebes? Erich von Däniken se domnívá, že to mohli být vyspělí mimozemšťané, kteří kdysi v minulosti navštívili ve svých vesmírných korábech planetu Zemi. Svoji domněnku opírá nejen o mayské bájesloví, ale také o bibli. Podle jeho tvrzení se účastníkem setkání s mimozemskou posádkou stal i starozákonní prorok Ezechiel. Ten v jednom ze svých vidění popisuje, jak k němu z nebes s obrovským rachotem sestoupil ohnivý vůz, který co chvíli zprudka měnil směr. Ezechiel byl v tomto voze unášen kamsi k nebesům. Král Šalamoun prý dokonce létající talíř vlastnil. Podle biblických zpráv daroval královně ze Sáby, poté co jej poctila svou návštěvou, dopravní prostředek, který se vznášel nad zemí.
Zdá se tedy, že kdysi v minulosti bylo obyvatelstvo naší planety v kontaktu s mimozemskou civilizací. Pokud tomu tak skutečně bylo, je zde velice pravděpodobné vysvětlení pro některé zvláštní dovednosti a znalosti dávných civilizací.
zdroje: Erich von Däniken: Návrat bohů 2012, wikipedia - Incká říše
