V údolí Plakánek blízko hradu Kost jsme po setmění zažili chvíle hrůzy

Na naší planetě existují místa, která jakoby si pamatovala události, jež se v nich odehrály. Na některých hradech či zámcích se tak ozývají hlasy, je slyšet dusot koňských kopyt nebo se tu objevují stíny bývalých majitelů. Někteří záhadologové jsou toho názoru, že se jedná o bloudící duše zemřelých, které nedosáhly posmrtného klidu. Jiní se domnívají, že vjemy způsobuje energetická reprodukce skutečných událostí.

Jedním z takových míst je i údolí Plakánek, které se nachází v Českém ráji v blízkosti hradu Kost. My jsme toto místo navštívili, abychom se spolu s psychotroniky podívali „na zoubek“ legendám a tajemným povídačkám, kterými je toto údolí opředeno. Je slunečné sobotní poledne a my přijíždíme do Sobotky. Odtud se vydáváme po červené a modré turistické značce k hradu Kost. Cestou musíme projít již zmíněným údolím. Ač tu jsou nádherné pískovcové skály, působí lokalita na některé jedince dost stísněně. Potvrdila nám to i paní Marie, která tu prožila ne zrovna příjemné okamžiky. „Je to už asi třicet let. Bylo léto a já jsem se pozdě večer vydala z Kosti do Oseku.“ Žena středního věku tehdy procházela potemnělým údolím. Zpočátku se nic zvláštního nedělo. „Když jsem byla tak v půli, ozval se za mými zády pronikavý dětský pláč. Otočila jsem se, ale nikde nikdo nebyl. Vtom se nářek ozval z opačné strany,“ pokračuje ve vyprávění paní Marie. Tak to šlo dokola. Vyděšená pozorovatelka dostala strach. „Raději jsem zrychlila, snad jsem dokonce i utíkala. Z okolních skal bylo slyšet jen posměšné chichotání.“ Pro ženu to byl tak intenzívní zážitek, že by se ani dnes, po třiceti letech, do Plakánku za setmění nevydala.

Událost by mohla mít souvislost s legendou, která se tu traduje. Podle pověsti se jistá bohatá dívka zamilovala do chudého mládence. Rozdílná společenská vrstva, v níž se oba milenci pohybovali, jim ale nedovolila, aby vstoupili do manželského svazku. Celou situaci navíc zkomplikovalo dívčino těhotenství. A protože v dřívějších dobách bylo nemyslitelné, aby zůstala svobodnou matkou, odnesla pod vlivem tlaku okolí novorozence do Plakánku, a tam ho odložila. Když se ale vrátila domů, uvědomila si, co spáchala. Vyběhla proto zpět k místu, kde dítě položila, ale to už tu nebylo. Okolím se jen rozléhal dětský pláč. Podle legend tu také plakávala nešťastná vdova, která prý i s dítětem skočila do Pilského rybníka. Oba se utopili. V údolí také naříkali odsouzení, kteří zde byli mučeni a popravováni.

S myšlenkami na podivné legendy pokračujeme k hradu Kost. Najednou začínáme mít divný pocit. Kolem nás je naprosté ticho. Ptáci nezpívají. Kráčíme ale dál. Za zatáčkou se objevuje cedule s nápisem Chráněná krajinná oblast údolí Plakánek. Zdá se, že povídačky mají něco do sebe. V naší expedici je i slečna Jana, psychotronička z Prahy. I ona zaznamenala náhlou, nestandardní, změnu atmosféry. Chceme znát její názor. „Domnívám se, že se v údolí v minulosti odehrálo mnoho negativních událostí. Každý takový prožitek se může formou energetického vyzařování zapsat do místa jeho uskutečnění. Tato negativní energie, která může být uložena například ve zdejších skalách, pak vyzařuje do okolí a někteří lidé ji mohou zaznamenat v podobě stísněnosti, smutku, ale i zvukových či obrazových vjemů.“ Abychom si tuto teorii potvrdili, měříme pomocí kyvadla zdejší energii. Pokud se bude náš měřící nástroj jen kývat, je energie kladná, pokud bude pohyb krouživý, nacházíme se v zóně negativních energií. Měření provádí Jana, a to proto, že z naší expedice je v tomto směru nejzkušenější. Kyvadlo se začíná nejprve pozvolna kývat, po chvíli se ale dává do prudkého kroužení. „Původní kývavý pohyb znázorňoval energii kladnou, kterou vzápětí vystřídal prudký negativní náboj,“ vysvětluje Jana. Jak je ale možné, že jsme zaznamenali dva typy energií? Vysvětlení podává opět psychotronička z Prahy: „Kladná energie je energie, která je zde původní. Bohužel v silné míře ji přebíjí negativně nabité ‚vysílače‘ obsahující informace o množství tragických událostí zdejšího údolí.“

Pokus s kyvadlem opakujeme i u studánky Roubenka. Podle některých modifikací pověsti odložila dívka novorozeně právě sem. I zde se dává kyvadlo do krouživého pohybu s nebývalou intenzitou. S přibývající vzdáleností však tato intenzita slábne. Zdá se, že alespoň v této části údolí se negativní energie hromadí právě zde. To nasvědčuje, že pověst by mohla mít reálný základ a studánka Roubenka by tak pravděpodobně mohla představovat místo, kde došlo k odložení dítěte.

Zhruba po třiceti minutách chůze se před námi objevuje hrad Kost. Jedná se o jednu z nejzachovalejších historických památek tohoto druhu. Zde se dáváme do řeči s jednou ze zdejších průvodkyň. Zajímá nás, zda se na hradě či v jeho okolí děje něco tajů plného. Zhruba třicetiletá žena naznačuje, že údolí Plakánek cosi záhadného skrývá. Podrobnosti však nechce sdělit se slovy, že takové věci není radno pokoušet, a doporučuje, abychom se přesvědčili sami.

Po půl desáté večer se vydáváme zpět do Sobotky. Za našimi zády se ve tmě ztrácí kamenný hrad. Nikde kolem není ani živáčka. Po chvíli procházíme kolem Pilského rybníka. Vtom slyšíme jakýsi smích. Přichází z velké dálky a záhy mizí. Tato zkušenost není zrovna příjemná. Raději přidáváme do kroku. Asi po deseti minutách procházíme kolem studánky Roubenky. Monika slyší slabé zasténání. My ostatní nikoliv. Emanace jsou mnohem silnější než za denního světla. Teprve teď chápeme zkušenost paní Marie. Možná je to jen naše fantazie. Přesto jsme rádi, když se před námi objevují světla pouličních lamp ve Vestci u Sobotky.

Naše expedice končí. Jsme přesvědčeni, že některé události mohou na určitých místech zanechat energetický otisk, který je později vyzařován do okolí. Je škoda, že krásné přírodní scenérie v okolí hradu Kosti narušují zdejší negativní energie.