Článek
Snad největší záhadu naší sluneční soustavy v sobě skrývá planeta Mars. Už v roce 1877 vznikla legenda o zelených mužíčcích, kteří sousední rudou planetu obývají. Stalo se tak v souvislosti s pozorováním italského astronoma Giovanniho Schiaparelliho, který na Marsu objevil jisté kanály. Zasvěcenci se také domnívali, že tmavé skvrny Marsu jsou pásy zelené vegetace. Od té doby se rozšířila i pozorování UFO a někteří lidé prohlašovali, že mimozemšťané z Marsu existují a že se s Marťany osobně sešli, případně s nimi cestovali do jejich domoviny. Jedním z takových byl i polský občan George Adamski, i když v jeho případě se o věrohodnosti tohoto tvrzení dá pochybovat. Podle některých jedinců byl Adamski pouhý fantasta, který si veškerá setkání s mimozemšťany vymyslel.
Představa života na planetě Mars není novodobou záležitostí. Už v legendách a mýtech našich předků nacházíme zprávy, které jakoby nepřímo vypovídaly o existenci inteligentních bytostí v našem vesmírném sousedství.
V mytologii mnoha národů má Mars důležité místo. Žádné jiné kosmické těleso neovlivnilo lidstvo víc než Slunce a Mars. Není tedy divu, že Trójané spatřovali v rudé planetě svého ochránce. Ale už před pěti tisíci lety byly některé božské bytosti dávány do souvislosti s Marsem. Podle řecké mytologie byl Mars domovem bájných Titánů, obřích bohů, kteří údajně zaseli na naši planetu život. I Babylóňané měli boha Marsu. Byl jím Negral, jinak také Nabu. Babylóňané vůbec měli pro planetu Mars mnoho označení. Jedním z nich bylo i jméno Šakal.
Rovněž egyptský bůh Marsu měl šakalí hlavu. Čínští astronomové se dívali na Mars jako na vlčí (šakalí) hvězdu. Starověkým lidem se zase Mars jevil jako žhavá výheň s černým pekelným jícnem. Odtud patrně také pochází rčení, že co je hrůzné, je marsovské. O Marsu kolovaly i všelijaké jiné podivné báchorky. Jistý jezuita Athanasius Kircher razil v sedmnáctém století teorii, že Mars je tvrdý, drsný, ukoptěný a sirnatý, vylučuje tér a naftu a je obklopený jedovatými výpary. Horské jícny podle něj chrlily nahnědlé páchnoucí plameny a moře připomínalo smrdutý kal. Mezi lidmi se také vyprávělo, že se kolem planety prohánějí marťanští duchové a jiné stvůry, které nedělají nic jiného, než že řvou, vrhají blesky, proměňují se v kozly a další havěť.
V roce 1976 vyfotografovala na Marsu jedna sonda z programu Viking, v oblasti zvané Cydonia, formaci záhadných staveb. Fotografiemi se o tři roky později zabývali počítačoví experti. Vincent Di Pietro a Gregory Molenaar zpracovali snímky digitální technologií a prohlásili, že stavby mohou být reálné. Analýza snímků ukázala rovnostranné pyramidy a tvář podobnou lidské. Grafická studie v té době odhalila takové detaily, jako jsou zorničky v očích. Trojrozměrná počítačová simulace pak poskytla obraz mírně erodované pyramidy, která se měla nacházet nedaleko lidské hlavy vytesané do skály. Jak později uvedla NASA, podle novějších snímků, pořízených jejími sondami v roce 1998, se jednalo jen o hru stínů.
Dne 25. května 2001 NASA uvedla, že objekt podobný lidské tváři, který někteří považovali za vytesaný mimozemšťany, je ve skutečnosti prachobyčejný kopec. Vyplynulo to z nového snímku s vysokým rozlišením, který NASA zveřejnila krátce před uvedením tohoto závěru. Nová fotografie byla pořízena sondou Mars Global Surveyor šikmo místo vertikálně, a to ze vzdálenosti 450 kilometrů od slavného „obličeje“. Obrázek byl následně spojen s předešlým snímkem z června 2000 a přenesen do trojrozměrné dimenze. Tento obrázek prý jasně ukázal kopec o rozměrech třikrát dva kilometry s výstupky a brázdami, které ani v nejmenším nepřipomínají lidskou tvář, či jakýkoliv jiný známý živý organismus. NASA kromě nového dokumentu, znovu ukázala fotografii z roku 1976, která je mnohem méně přesná a může vyvolávat dojem, že je na ní obličej. Samotná agentura se nicméně vyvarovala jakýchkoliv interpretací snímku a ponechává na každém člověku, aby si z něj vyvodil sám závěry zda za ním stojí mimozemšťané z Marsu či nikoliv.
Allan Hilus 84001 je nejstarší datovaný meteorit, který pochází z Marsu. Byl nalezen v Antarktidě a na Zemi dopadl někdy před čtyřmi miliardami let. Na začátku roku 1997 vyšla na veřejnost zpráva, že se v meteoritu vyskytují organické hmoty. Expertiza meteoritu s sebou přinesla i nové teorie o vzniku života na Zemi. Jedna z nich tvrdila, že tento meteorit zanesl na naší planetu život a opírala se o zjištění vědců, že život na naší planetě vznikl právě před čtyřmi miliardami let. Na počátku ledna 1998 ale NASA oznámila, že organické stopy nalezené v tomto meteoritu jsou pozemského původu.
Je možné, aby na Marsu život vůbec existoval? Jak ukázal výzkum atmosférické vrstvy, má Mars všechny potřebné prvky pro přežití jednoduché a odolné organické hmoty. Rudá planeta má, stejně jako ta naše, čtvero ročních období. Rozdíl je snad jen v tom, že na Marsu jsou dvakrát tak dlouhá. Teploty se tu v průměru pohybují od -110 °C na pólech do +30 °C na rovníku. Pokud budeme předpokládat, že na Marsu byla v minulosti i voda, jsou tu předpoklady pro existenci života, byť primitivního.
Ufolog a fantasta Erich von Däniken si dokonce myslí, že Mars mohla obývat vyspělá civilizace, která cestovala i na Zem. Ve svých knihách uvádí, že byl Mars zničen při kosmické katastrofě.
Tuto teorii by mohla podporovat i zmínka o Marsu v Gulliverových cestách Jonathana Swifta. Při líčení hrdinovy cesty do Laputy se dočítáme o místních astronomech toto: „Většinu života tráví pozorováním vesmírných těles. Používají lepší dalekohledy, než máme my… Objevili také dvě oběžnice Marsu, z nichž ta bližší krouží kolem mateřské planety ve vzdálenosti tří, vnější pak pěti průměrů. Jedna oběžnice oběhne Mars za deset, druhá za jedenadvacet a půl hodiny, takže druhé odmocniny jejich oběhu prakticky odpovídají třetí mocnině jejich vzdáleností od Marsu…“ Tato pasáž je pozoruhodná zvláště proto, že Swiftovy údaje a novodobá zjištění o oběžnicích Marsu se téměř naprosto shodují. Lze tedy předpokládat, že Swift měl přístup k nám neznámým zdrojům. Je otázkou, zda mohly tyto zdroje pocházet od obyvatel tehdejšího Marsu.
O skutečnosti můžeme zatím jen spekulovat. Existuje mnoho důvodů proč rudou planetu dále zkoumat. Možná, že kosmická technika jednou dospěje do stádia, kdy na našeho rudého souseda vstoupí lidská noha. Tehdy se patrně dozvíme mnohem víc, možná i to, že na Marsu existoval.
zdroje: astrohandbook.com, wikipedia, britannica.com
