Článek
Někdy mám pocit, že sociální sítě jsou paralelní vesmír, kde se všem daří tak neuvěřitelně dobře, že by i Marvel musel přepsat scénáře. Člověk tam otevře aplikaci a během pěti vteřin zjistí, že:
Petr zhubl dvacet kilo, Jana běží ultramaraton, Pepa začíná podnikat a kamarád z dětství právě koupil třetí byt.
A já? Jsem rád, že jsem dneska zvládl vůbec vstát a najít čisté tričko.
Všichni se smějí, cestují, podnikají, meditují, mají šest produktivních návyků, tři pasivní příjmy a vztah jako z romantického filmu. A já mezitím debatuju s lednicí, jestli do sebe večer nacpu jogurt, nebo zbytek pizzy. Většinou pizza vyhraje. Jogurt nemá vůli.
Je zvláštní, jak rychle nás umí cizí úspěch rozhodit. Někdy stačí jediný příspěvek a mám pocit, že jsem lidská verze „před“ fotografie v reklamě na fitness program. Jako kdyby mezi mnou a těmi lidmi stál neviditelný nápis: „Takhle to máš dělat, šéfe. Takhle.“
A samozřejmě vím, že je to jen výběr. Že nikdo nepostuje svůj rozbitý den. Nikdo nepřizná, že půlku rána brouzdá po bytě a hledá motivaci i ponožky. Nikdo neukáže scénu, kde sedí nad účty a přemýšlí, jestli radši nezmizet do lesa.
Ale stejně se nechám nachytat. Protože mozek neřeší realitu. Mozek vidí fotku a řekne: „A hele, zase jsi pozadu.“ Díky, mozku. To jsem potřeboval slyšet hned po ránu.
A pak si uvědomím tu ironii: ti, kteří vypadají nejšťastnější, často jen nejlépe filtrují. Ti, kteří působí nejvíc úspěšně, většinou jen dobře fotí. A ti, kteří tvrdí, že mají všechno pod kontrolou… no, ti obvykle nemají kontrolu ani nad tím, co budou večer večeřet.
Možná bychom měli k sociálním sítím přistupovat jako k fastfoodu. Je to dobré v malém množství, ale když to budeš konzumovat každý den, brzo ti z toho bude špatně. A hlavně: nikdy nesrovnávej svůj reálný život s něčím, co někdo jiný upravil v editoru během tří minut.
A když příště uvidím fotku dalšího podnikatele, který se „zvedl z nuly na milion“, zkusím si vzpomenout, že většina těchto příběhů je jako reklama na zázračný krém: skvěle vypadá, ale málokdy má něco společného se skutečností.
A mezitím si půjdu dát ten jogurt.
Ať se necítím úplně marně.
