Článek
Popisuji to, co způsobuje neustále kolize, bouračky, zranění a mrtvé.
Podívejme se na bezpečnost, na předpisy silničního provozu, které mají zajistit co nejméně kolizí a havárií, a především zabránit zmrzačení a smrtelným úrazům. Zatím však výsledky a zkušenosti úspěšné plnění těchto předpisů nepotvrzují. Někde je nějaká chyba, neboť větší bezpečnosti při velmi intenzivní automobilové dopravě se zatím nedaří dosáhnout.
Trestání řidičů se neustále stupňuje a zpřísňuje. Zavedl se bodový systém, který umožňuje odebrání řidičského průkazu, zavedly se vysoké pokuty. Neustálé kontroly na silnicích a postihy za taková porušení předpisů, která ve většině případů bezpečnost silničního provozu neohrožují.
Systém silničních předpisů je prakticky stejný od doby samého vzniku automobilismu, kdy na cestách občas přejelo auto, a to ještě nízkou rychlostí, neboť technická úroveň vozů neumožňovala rychlost vyšší a aut bylo velmi málo.
A jaký je stav dnešního automobilového provozu? Na cestách je ohromné množství aut, provoz je nesmírně hustý a velmi často vznikají zácpy, hlavně ve větších městech. Řidiči tráví na silnicích dlouhou dobu, jízdy jsou časově náročné, únavné a trvají mnoho hodin. Navíc existující předpisy často i provoz brzdí.
Zatím je však bezpečnost silničního provozu řešena především starým značením a sankcemi, kdy jsou řidiči postihováni za přestupky, které v zásadě ve většině případů nemají a ani nemohou mít na bezpečnost zásadní vliv. Řidič přehlédl značku, přejel plnou čáru, ale bezpečnost nebyla ohrožena, jel na červenou, ale nikdo nebyl na cestě atd. Takové sankce vyvolávají strach z porušení předpisů, nervozitu a napětí. Řidiči jezdí v nepohodě, jsou stresováni a neustále se obávají, že něco přehlédnou. To samozřejmě způsobuje nižší pozornost, nižší soustředění a větší únavu.
Nebudu zde řešit to, že na silnicích se současně pohybují nejen osobní a nákladní automobily, ale také motocykly, cyklisté, chodci a i zvěř. Poslední tři zmiňovaní, tedy cyklisté, chodci a zvěř, systémově na silnice pro motorová vozidla nepatří. Jsou pomalí, nevyzpytatelní a velmi zranitelní při kolizi s motorovými vozidly. Řešení tohoto problému ale zatím není možné, a ani jej řešit neumíme.
A tak se nyní podívejme, jaká je situace na silnicích při jízdě z hlediska řidičů, ne tvůrců předpisů. Řidiči především musí respektovat pravidla, a to zejména značky, jak svislé, tak vodorovné. Řidiči však musí také sledovat stav vozovky a ujišťovat se, zda tam nejsou díry, výmoly, překážky, předměty, chodci, cyklisté, zvěř atd. Musí současně řídit, řadit, brzdit, zrychlovat, zatáčet, předjíždět a být předjížděni, dodržovat jízdní pruhy, respektovat středovou čáru, odhadovat vzdálenost, počítat vteřiny, sledovat neznámé kraje, orientovat se na neznámých cestách, hlavně ve městech, a na křižovatkách, a to za každého počasí, ve dne a v noci. Ať prší, sněží, je mlha, náledí, mokro, kluzko, ať jsou na silnici větve a jiné předměty Za všech okolností musí řidiči také sledovat ostatní účastníky silničního provozu. A také je tu neustálé odečítání rychlosti na tachometru a přizpůsobování rychlosti dle těchto údajů. Je to velmi náročné už z pohledu dlouhých, několikahodinových jízd a vznikající únavy. Je to velmi vyčerpávající a vede to logicky k tomu, že řidiči nejsou schopní všechny předpisy plnit.
A co je velmi důležité, řidiči nesmí přehlédnout žádnou značku, ani svislou, ani vodorovnou. Pokud nějakou přehlédnou, posuzuje se to jako nepozornost, nedostatečné věnování se řízení apod. Ale jaká je realita? Vlastnosti lidí jsou dané genetickými schopnostmi, které jsou zakódované v každém z nás.
Jenže značek je tak ohromné množství, že prakticky není možné některou nepřehlédnout. To není v lidských schopnostech. Nepřehlédnout žádnou značku je možné leda při jízdě trvající dvacet minut, snad třicet minut, ale při delší jízdě to možné není. Musíme respektovat, že řidiči sledují nejen značky, ale také situaci na silnici v každém okamžiku, musí neustále sledovat palubní údaje, a především se věnovat řízení. To vše se děje při vyhýbání se, zatáčení, odbočování, zpomalování, zrychlování, brzdění atd., jak již bylo zmíněno. A řidiči nejsou schopni se neustále soustředit na provoz, značky, protože také při jízdě myslí na různé věci. Např problémy v rodině, zaměstnání, politiku, řešení různých problémů atd. Tomu nelze zabránit. Tyto myšlenky nelze „odstranit“. Takže pozornost při jízdě není stoprocentní, to člověk neumí.
Těmito vysokými nároky, těmito předpisy, je způsobována únava, a tedy i další ohrožení bezpečnosti silničního provozu. Postupuje se jen kladením nároků na řidiče, ale přitom se nevytvářejí technická opatření, která by měla řidičům jízdu usnadnit, a především jim pomoci v tom, aby nic nepřehlédli. A v dnešní době to vývoj a pokročilá technika umožňují. To by však tuto problematiku měli řešit technici, a ne úředníci na úrovni učitelů základních škol – za přestupek následuje trest.
Zde je také nutné zdůraznit, že umístění jak svislých, tak vodorovných značek je často velmi neprofesionální, a dokonce i nebezpečné. Například plná čára je často v úsecích, které jsou pro předjíždění dobře přehledné, a zase na druhé straně je přerušovaná čára v místech, která jsou nepřehledná a je riskantní na nich předjíždět. Opět je zajímavé, že značení, i když je pro řidiče zákonem, není vždy smysluplné. Silničáři zapomenou značku se sníženou rychlostí odstranit a tím šikanují řidiče. Mají sníženou rychlost dodržovat, když práce skončily? Značky jsou při dnešní hustotě silničního provozu a dlouhé době strávené za volantem příliš malé, špatně umístěné a lehce přehlédnutelné a často viditelné až na poslední chvíli. Není to dokonalé. Je to bezohlednost a lajdáctví. Jde přece o bezpečnost, o zdraví a životy účastníků silničního provozu. Řidiči většinou nemají v úmyslu nedodržovat předpisy, ale není v jejich silách a schopnostech nic nepřehlédnout.
Významný vliv na sledování provozu při řízení má i únava. Ale v praxi není většinou možné někde zaparkovat, odpočinout si a jet dále. Na to nejsou silnice vybaveny a ani řidič není schopen posoudit, jak moc je unavený a zda může bezpečně pokračovat v jízdě. Není dostatek parkovišť dokonce ani pro kamiony. Není tak možné dodržovat přestávky v řízení dané předpisy, což se řeší porušováním těchto předpisů i parkováním na zakázaných místech. Kdo nese odpovědnost, kdo je trestán za to, že nevytvořil podmínky pro plnění předpisů? No přece my, řidiči, ale neprávem.
A nesmíme zapomenout na železniční přejezdy. Signalizace je nedostatečná. Taková signalizace jako dvě malá červená blikající světla je absolutně nevyhovující a unavený řidič ji může při delší cestě lehce přehlédnout. Bylo by velmi žádoucí tuto signalizaci podstatně zvětšit a zvýraznit, aby ji řidič při delší jízdě je nepřehlédl. Ne všude jsou závory. Velká signalizace je daleko levnější a velmi účinná.
Bylo by nanejvýš užitečné udělat testy, které by dokladovaly, že pozornost lidí není stoprocentní už po celkem krátké době a z toho vyvodit další závěry pro řešení bezpečnosti. To ale asi není žádoucí, a už vůbec není žádoucí to publikovat, protože by to dokazovalo, že stát požaduje po řidičích schopnosti, které nemají. Proto je bezpečnost za tohoto stavu nedostatečná a tento aspekt se nebere v potaz. Žádný člověk není bezchybný a není schopen nic nepřehlédnout. Je to výsměch řidičům v tom smyslu, že se po nich vyžaduje něco, čeho nejsou schopni, a ještě se za to trestají. To je absolutně neprofesionální a způsobuje to kolize a havárie, zranění, těžké úrazy a smrt. Bezpečnost silničního provozu je zajišťována nezodpovědně a systémem, který není možné ze strany řidiče dodržet.
Jak jsem již zmínil, stav silničního značení je prakticky od začátku automobilismu stejný. Značky jsou však při dnešním provozu příliš malé a nevýrazné a je jich příliš mnoho, než aby je řidiči byli schopni všechny registrovat. Po řidičích je jinými slovy vyžadováno to, čeho nejsou schopní, tedy nic nepřehlédnout. To není profesionální řešení bezpečnosti silničního provozu. Jakékoliv porušení předpisů a přehlédnutí se klasifikuje jako nedostatečné věnování se řízení, nepozornost a nedbalost. Bohužel však ani tvůrci předpisů, ani policie, která kontroluje dodržování pravidel, nemají jiné schopnosti než ostatní řidiči a se svými geny, vlastnostmi a schopnostmi danými přírodou nejsou schopni nějakou značku nepřehlédnout.
Příklad. Když za chůze pohlédnu na věžní hodiny, kolik je hodin, sice zaregistruji, že kolem letí pták, ale nezjistím, o jaký druh jde. Když se budu dívat ne letícího ptáka kolem věžních hodin, nezaznamenám, kolik je hodin, ale vím, že letěl kolem věžních hodin. Touto slepotou jsme postižení všichni.
Doporučuji všem tvůrcům pravidel silničního provozu, aby se pokusili ujet například sto padesát kilometrů bez toho, že by něco nepřehlédli. Přehlédnutých značek bude hodně. Jinak to prostě nikdo nedokáže. Vlastnosti lidí jsou dané genetickými předpoklady.
Někdy také vídáme, že policejní vozy nedodržují stanovenou rychlost. Běžně jezdí bez zapnutí signalizace v obci sedmdesátkou, na dálnicích i víc než stopadesátkou atd. To nekritizuji, neboť pravidla silničního provozu jsou zastaralá a pro plynulost provozu je to logické. Je to žádoucí i pro délku řízení, únavu řidiče a zácpy. Delší a pomalá jízda je více vysilující než jízda kratší a rychlejší. Řidiči až na výjimky prakticky nikdy nejezdí pro zábavu, ale protože se potřebují někam dostat, aby tam mohli vykonávat další činnost. Alespoň někdo ukazuje, jak jsou předpisy nelogické.
Neopodstatněné je také omezená rychlost na železničních přejezdech, kde platí maximálně rychlost 50 km/h 50 m před přejezdem. To se dá pochopit u přejezdů, které nejsou vybaveny signalizací. (Tam by posádka vlaku měla signalizovat řidiče aut a zastavit. Vlak jede např. jednou za týden a mezitím přejede přejezd tisíce aut). Ale u přejezdů, kde funguje signalizace, je to nepochopitelné. Proč, když nejede vlak? Zcela zbytečně musí denně miliony aut brzdit (dochází k opotřebení brzdových destiček a brzdných kotoučů) a znovu za přejezdem zrychlovat (vyšší spotřeba pohonných hmot a vyšší tvorba oxidu uhličitého). Z hlediska ekologie i bezpečnosti je to zcela nelogické.
Nehledá se řešení pro zajištění větší bezpečnosti silničního provozu, jen trestání a trestání, vyšší pokuty a sankce. To nemá profesionální úroveň a styl. Podobá se to spíše šikanování řidičů za to, čeho nejsou schopni.
Značka, která označuje začátek obce, je často umisťována nevhodně, asi dle katastru obce, a ne dle požadavku bezpečnosti silničního provozu, a omezuje úseky, na kterých není nutná snížená rychlost. Tyto značky jsou někdy zastíněné porostem a jsou viditelné až na poslední chvíli. Způsobují prudké brzdění řidičů, nehledě na to, že takový stav může ohrozit bezpečnost. Asi to nezajímá ani policii, která tudy projíždí. Možná tuto závadu ohlásí, ale nikdo ji dále neodstraní.
Zavádějí se další předpisy a značky, které ještě více zatěžují pozornost řidiče. Například se vyžaduje, aby řidič při míjení cyklisty dodržel vzdálenost 1,5 metru, jen pohledem, odhadem, ne měřením a musí se věnovat odhadu a nevěnuje se situací na cestě. Jaký nesmysl! Když dojde ke kolizi a při kontrole se naměří (například podle brzdných či smykových stop) místo 1,5 metru třeba jen 1,4 metru, bude řidič volán k zodpovědnosti. Je ale vůbec řidič schopný při dané rychlosti vzdálenost přesně odhadnout? Není, ani kdyby stál. To není v lidských schopnostech, to je šikanování. Vyžaduje se něco, čeho řidič není schopen. Nedá se to nazvat jinak než hloupé a neprofesionální a je to přímo ponižování a zesměšňování řidičů.
Ti, kteří tento předpis tvořili, nikdy neřídili auto v sezóně, kdy je mnoho cyklistů na cestách, v zatáčkách, na nepřehledných místech, na úzkých vozovkách, ale i mnoho aut v obou směrech. Kdyby si to tvůrci předpisů sami zkusili, poznali by, jaký nesmysl vytvořili. Zase se hlásá, „Řidiči, ty musíš“, i když to není v jeho schopnostech. Nikdo zatím neuvažuje nad jiným, hlavně technickým a profesionálnám řešením.
Je řidič také schopen bezpečně odhadnou vzdálenost při předjíždění? Není. A to ještě řidič v protisměru může záměrně zrychlovat.
Další takový paradox je rychlost. Řidič není schopen se neustále dívat na tachometr a přesně dle stavu vozovky šlapat na plynový pedál. Důležitější je sledovat provoz, překážky na silnicích, stav vozovky atd. Ale jakmile řidič překročí rychlost, a při tom nic a nikoho neohrožuje, ani sebe, je mu bezdůvodně z hlediska „bezpečnosti“ udělena sankce. To je „úroveň“! To vytváří v řidičích špatný vztah k policii. A ještě k tomu měří policie rychlost většinou na přehledných místech, a ne tam, kde by to bezpečnost vyžadovala. Asi je důležitější plnit finanční plány než řešit bezpečnost na úrovni.
Bylo by žádoucí, aby se rychlost v obcích řešila smysluplně. Chodců, hlavně v malých obcích, je řádově podstatně méně než projíždějících aut. Obcí projedou tisíce aut a chodců je za celý den jen několik. Lidé jsou daleko více motorizovaní a pěších je velmi málo. I to by si měli tvůrci předpisů uvědomit.
A ještě něco k informativním radarům instalovaným v obcích. Tyto radary nepodléhají měrovému pořádku, ale umožňují nedodržovat předepsanou rychlost. Jsou často nastaveny na vyšší rychlost, například 55 km/h nebo dokonce na 60 km/h. Jak má potom řidič poznat, co platí a co porušuje? Jinými slovy, stát nebo obce nemohou informovat řidiče o rychlosti, která není skutečná. I tyto měřicí přístroje musí podléhat měrovému pořádku. Informovat řidiče o jeho rychlosti nepravdivě je nezákonné. Jde přece o zákonné předpisy.
Velmi zarážející je často citovaný zákaz používání antiradarů a kamer v autech v zahraničí. Tato zařízení slouží především k vyšší bezpečnosti a odhalení viníků kolizí, takže jejich používání je přímo žádoucí. Ale citovaný zákaz má zřejmě zamezit kontrole policejních vozů, které porušují pravidla silničního provozu. Vytváří to dojem, že policie má větší práva než občan. Tzv. antiradar v autě zajišťuje vetší bezpečnost. Zaregistruje radar, řidič sníží rychlost a dle předpisů zajišťuje větší bezpečnost. Bez antiradaru jede dále vyšší rychlostí a dle předpisů ohrožuje bezpečnost.
K tomu je nutné také dodat jednu důležitou věc. Začnu od základu. Nejvýše v právním řádu stojí Listina základních práv a svobod, potom ústava, zákony atd. V hlavě 5 Listiny je uvedeno právo na spravedlivý proces. A to znamená, že pokud se měří rychlost, je nutné tuto rychlost měřit ověřeným přístrojem, který podléhá pravidelným kontrolám v rámci měrového pořádku. Tento protokol by tedy měl být vždy při silničních kontrolách předložen, tak jako my, řidiči, se musíme prokazovat řidičským průkazem, že jsme oprávnění řídit, a to na místě při silniční kontrole. Pokud nemáme řidičský průkaz s sebou, budeme postižení. A co policie, která často uvádí, že nejsou povinni protokol předkládat? Zajímavé. Policie je víc než občan? Mají jiná práva?
A je spravedlivý proces postihovat občana za to, co není schopen dle svých genových dispozic dodržet? Obrazně řečeno, mohu postihnout občana za to, že neumí přeskočit třímetrovou překážku? Umíme spravedlivý proces respektovat?
Takže řidiči musí umět odhadovat vzdálenost od jízdního kola s přesností centimetrů, a to za jízdy a sledování provozu. Což nikdo neumí. Nesmí přehlídnout žádnou značku, což není v lidských schopnostech. Musí odhadovat čas a vzdálenost mezi vozidly, což neumějí. Musí odhadovat vzdálenost při předjíždění, což stoprocentně neumí.
Řidiči musí také přesně vědět, kde je náledí, kde to klouže. Pokud bude havarovat, dostane pokutu, i když obvykle oprava vozu je daleko dražší s tím, že se nevěnoval dostatečně řízení. Absurdní. Silničáři nemají žádnou zodpovědnost ani nefunguje upozornění. Ale řidič není schopen každé náledí postřehnou, to neumí.
Musí respektovat neustálé nové sankce a trestání, které se stále zvyšuje. Pokuty se zvyšují, bodový systém je absurdní. Zabavování ŘP a i aut. Trestat a trestat, a ještě přísněji trestat a nové sankce a nové sankce. Ale „odborníci“ na BSP vše řeší neprofesionálně a takovým způsobem, který patří do doby pomalého rozvoje automobilismu do poloviny minulého století. Požadují po řidičích, co nejsou schopni. Dá se říci, že neumí řešit BSP a nesou za to alespoň morální zodpovědnost. Bezpečnost není zajištěna.
Pokud je vedle silnice chodník, chodec na silnici nepatří a nesmí ohrožovat bezpečnost silničního provozu. Ale vinný je vždy řidič. Kdyby však řidič vjel na chodník tak, jako chodec vstupuje do vozovky, to by byl malér. Tam, kde jsou chodníky, chodec na silnici nepatří. Ale chodci se postihují jen sporadicky a jen tam, kde nerespektují přechody pro chodce.
Nutné je také konstatovat, že časté zácpy jsou způsobeny bezohlednými řidiči, kteří například musí předjíždět kamiony, které jedou na dálnici rychlostí 100 km/h, zatímco oni jedou rychlostí 105 km/h a předjížděním brzdí ostatní řidiče, kteří jedou 130 km/h. Brzdí plynulost provozu. A unavují řidiče dlouhou a pomalou jízdou. To platí také pro kamiony. Jejich řidiči často předjíždějí mírně pomalejší kamion celé minuty. I toto by bylo nutné řešit. Delší řízení způsobuje větší únavu a vyšší riziko, že řidič něco přehlédne. Co kdyby policie na „známých“ úsecích používala ve větší míře drony? To by byl dobrý počin pro plynulost, rychlost a bezpečnost.
Použití dronů s kamerami a IT technikou by bylo také vhodné při zaevidování dopravních nehod. Vyšetřování trvá velmi dlouho. Nevznikaly by dlouhé, mnohahodinové zácpy, provoz by mohl být daleko plynulejší a řidiči by nebyli tak unavení a znudění z čekání na obnovení provozu. Současná technika to umožňuje, jen ji aplikovat.
A podívejme se na překážky a způsob stavby silnic. Podél většiny silnic vedou příkopy, které značně ohrožují řidiče. Jakákoliv kolize, která vytlačí řidiče mimo silnici do příkopy, způsobí většinou převrácení a kutálení vozu a s tím související zranění, eventuálně smrt cestujících, nemluvě o materiálním poškození vozu. Odvodnění vozovky lze řešit jinými způsoby. Kdo konečně změní zastaralé projektování a předpisy pro stavbu komunikací, které ohrožují zdraví a životy lidí? Příkopy se projektovaly v době, kdy jezdily koňské povozy na nezpevněných a prašných silnicích.
Další takovou překážkou jsou ostré obrubníky tvořící ostrůvky na silnicích. Najet na takový obrubník při nenadálém vyhýbání znamená nejen zničení kola, pneumatiky, utržené nápravy, ale ohrožuje i zdraví cestujících. Je to bezohlednost a opět neprofesionální přístup k řešení bezpečnosti. A přitom je to maličkost, použít obrubníky s úkosem. Ostatně existují ostrůvky, které obrubníky s úkosem mají.
A co by se tedy dalo udělat pro vyšší bezpečnost a větší ochranu lidského zdraví a lidských životů? V první řadě je to vyspělá technika, kterou dnes máme k dispozici.
Tak například většina nehod na dálnicích je způsobena tím, že vozy do sebe najedou, a vznikne okamžitě zácpa. To lze dnes velmi jednoduše řešit aktivním tempomatem, který rychlost snižuje a zvyšuje podle rychlosti vozu, který jede před ním. Aktivní tempomat dokonce podle rychlosti dodržuje i požadovaný odstup, od jedoucího vozidla před ním, který opět musíme jen odhadovat. Není lepší a žádoucí technika, která dokonce existuje.
Čidla, senzory a kamery jsou schopné při couvání a vyjíždění z nepřehledných situací zaznamenat a upozornit řidiče na překážky, projíždějící auta, chodce, cyklisty, zvířata apod., a tím zajistit větší bezpečnost a plynulost. Dokážou upozornit na provoz za vozidlem a vedle vozidla. Dovedou číst míjející značky, jak svislé, tak vodorovné.
Satelitní technika může řídit rychlost v zatáčkách, křižovatkách apod. a víceméně je schopna řídit samo vozidlo pod dohledem řidiče. I automatické přepínání světel z dálkových na potkávací a obráceně zvýší pohodlnost řízení a sníží únavu řidiče.
Technika umožňuje daleko pohodlnější a bezpečnější jízdu a také snížení únavy. Vybavení aut by se mělo zaměřit na techniku „auto bez řidiče“.
Řízení semaforů čidly a senzory by také znamenalo plynulejší provoz. Řidiči by nemuseli zbytečně stát „na červenou“, když nikdo nejede, a nemuseli se znovu rozjíždět a zvyšovat spotřebu pohonných hmot. A také proč by měla svítit červená, když na komunikacích nikdo nejede? Lze to řešit pokročilou technikou a zamezit vyšší produkci oxidu uhličitého pří opětném rozjíždění.
Bylo by také vhodné nasadit signalizaci, která by umožňovala v obcích jet i vyšší rychlostí, především v noci, kdy se na silnicích nikdo nepohybuje. Je to nelogické, kdy v obci se nikdo nepohybuje a ani nejezdí téměř žádná auta a řidič musí jet „padesátkou“. I zde nejde o bezpečnost, ale o nelogičnost, které působí jako šikanování.
Nová auta by se měla výhradně vybavovat automatickými převodovkami, které významně zajistí nižší únavu při řízení. A bude pak možné se lépe věnovat řízení a zajistit i vyšší bezpečnost.
To jsou některá technická řešení, která významným způsobem zvyšují bezpečnost silniční dopravy a zásadně pomáhají řidičům při sledování provozu, což je v dnešní době velmi náročné a složité, a hlavně řidiči ani nejsou geneticky vybaveni, jak jsem již zmínil, na to, aby vše obsáhli a dodrželi, nic nepřehlédli.
Chce to nejen vybavovat těmito systémy nová auta, ale i opatřovat jimi již vyrobená a používaná vozidla. Vlády by měly podporovat a financovat vývoj takových přídavných zařízení a k tomu i formulovat příslušné zákony. Vždyť to zachraňuje zdraví a životy lidí. A dokonce to může mít i vliv na oživení ekonomiky výrobou nových produktů.
Ušetřilo by se nejen na opravách aut, výrobě náhradních dílů, využití techniků a pracovníků v jiných oborech. Došlo by i ke snížení počtu potřebných policistů, kterých je stále nedostatek. K poklesu spotřeby pohonných hmot (ekologie), ale především by ušetřilo zdravotnictví na ošetřování a léčení zraněných a tělesně postižených invalidů. A také by bylo méně tragických událostí a neštěstí v lidské společnosti.
Také by bylo žádoucí využít novou techniku pro rychlejší vyšetřování dopravních nehod, které často způsobují několikahodinové zácpy. Dnešní kamery, drony a IT technika, jak již bylo zmíněno, to umí, jen to vyvíjet a používat.
Použití vyspělé techniky může řešit bezpečnost silničního provozu daleko více než vymýšlené a často nelogické sankce. Nápady jako například omezit rychlost ve městech na třicítku jsou výmysl jen technicky neschopných a zaostalých lidí, kteří si neuvědomují možnosti dnešní vyspělé techniky a také si uvědomit, že pomalejší jízda a delší jízda zvyšují únavu a snižuje bezpečnost.
V současné době se velmi intenzivně propaguje takzvaná umělá inteligence. Nebylo by vhodné a nutné ji zavádět a používat i v automobilové dopravě?
Dnešní možnosti techniky umí v daleko větší míře a v daleko větším rozsahu zajistit podstatně vyšší bezpečnost a plynulost silničního provozu. Je nanejvýš nutné pro tato řešení nasadit především techniky. Ti to umí. Ti jsou schopni profesionálně podstatně zlepšit bezpečnost silničního provozu a zamezit únavě při řízení, nehodám a tragédiím.
To by měl stát podporovat a nepožadovat po řidičích to, čeho nejsou schopni.
