Článek
Během ligového působení stihl odehrát přesně stovku prvoligových zápasů a v roce 2004 získal mistrovský titul s Baníkem Ostrava a v roce 2011 s Viktorií Plzeň. V současnosti je Aleš Neuwirth trenérem mládeže v ostravském Baníku.
S dvojnásobným držitelem ligového primátu jsem hovořil o jeho poznatcích z hráčské éry, na kterou má navzdory poměrně krátké etapy dobré vzpomínky.
Váš vstup na prvoligovou scénu byl zřejmě dost nečekaný a taky trochu netypický. V čem především?
V prvních čtyřech nebo pěti zápasech v sezoně 2003/2004 jsem nastoupil za Baník Ostrava dvakrát proti pražské Slavii a jednou proti Spartě. To pro mě byly velké pojmy v rámci českého fotbalu. Pamatuji si, že můj debut přišel v duelu se Slavií na pražském Strahově až v závěru zápasu. Tehdy se doma zranil Pavel Besta a hrál jsem místo něj.
Co pro vás znamenal mistrovský titul s Baníkem Ostrava?
Obrovský úspěch. Tým vedl František Komňacký a kádr byl nabitý osobnostmi pod vedením kapitána Radoslava Látala. Stačí připomenout další jména: Radek Slončík, Martin Čížek, René Bolf, Zdeněk Pospěch, v útoku Míra Matušovič, Marek Heinz, Adam Varadi, Lukáš Magera a další. Trenér Komňacký si vzal do přípravy tři až čtyři kluky z dorostu, trénovali jsme s áčkem a dostali jsme šanci i v lize.
Jak to bylo s vámi dál?
Postupně jsem šel na hostování do Drnovic. Po půl roce jsem se vrátil do Ostravy a následovalo angažmá v tehdy druholigovém SK Kladno. Tam mě vedl trenér Miroslav Koubek, nynější kouč Plzně. S Kladnem jsme postoupili do první ligy. Baník Ostrava si mě pak stáhl do přípravy. A znovu jsem se v jednom klubu setkal s trenérem Koubkem, tehdy trenérem Baníku.
A co Viktoria Plzeň a její první mistrovský titul v roce 2011?
Přišel jsem do týmu v zimě místo Jakuba Navrátila, který odešel do Turecka. Tým vedl Pavel Vrba a se mnou v té době v Plzni byli Pavel Horváth, David Limberský, Milan Petržela, Radim Řezník, Daniel Kolář, Marek Bakoš, Michal Ďuriš, František Ševinský, Petr Jiráček, Honza Rezek a další. Zůstali tam Dan Kolář, který je sportovním manažerem, a Marek Bakoš je v trenérském štábu.
S trenérem Miroslavem Koubkem jste potom zažil i potřetí společné angažmá, tentokrát v Mladé Boleslavi.
Ano, z Plzně jsem byl na hostování v Boleslavi, ale bohužel jsem se v jejím dresu zranil na Kypru v zápase evropského poháru: postranní vazy, křížové vazy. První operaci jsem měl už v jednadvaceti letech. Taky v Boleslavi byl v té době silný kádr: Marek Kulič, Adrian Rolko, Petr Johana a další.
Sledujete dál práci trenéra Miroslav Koubka v současné Plzni?
Přiznám se, že se ani nedivím, že má takové úspěchy. Je stratégem, což dokazuje dlouhou dobu. Když byl v Baníku Ostrava, tak nám titul utekl v předposledním kole. Pamatuji si, že jsme trávili spoustu hodin u videa a chystali se na příští soupeře. Klobouk dolů, že práce a přístup trenéra Koubka fungují i na evropské scéně, kde je to složitější než v české lize.
Bylo pro vás těžké skončit takříkajíc v nejlepších fotbalových letech s vrcholovým fotbalem?
Sto ligových startů do sedmadvaceti let je dobré číslo, ale mohlo jich být víc. Začlenil jsem se do normálního života a u fotbalu jsem v podstatě zůstal. Naplňuje mě, že mohu nějaké zkušenosti předávat klukům, kteří se pokoušejí o posun ve své výkonnosti. Jsem trenérem v regionální akademii a vedu v Ostravě tým hráčů do patnácti let.
