Článek
S Adamem Sebastianem Helceletem jsem hovořil na konci června 2025 ve sportovním areálu v Praze – Kbelích.
Jen pro připomenutí: desetibojař Adam Sebastian Helcelet startoval na letních olympijských hrách 2016 a 2020, na mistrovství světa 2015 a 2017 a na mistrovství Evropy 2012, 2014, 2016 a 2022.
Na které svoje největší úspěchy nejraději vzpomínáte?
Určitě na obě olympiády. To je velký zážitek, o kterém sní asi každý sportovec. Z výsledků to byla stříbrná medaile na ME 2016 v Amsterodamu v desetiboji a o rok později na halovém šampionátu v Bělehradě jsem získal bronz v sedmiboji. To považuji za nejlepší léta.
Jak je těžké prosadit se právě v desetiboji?
Začínal jsem v sedmnácti letech a základy mi dával Tomáš Dvořák. S ním jsem se na dráze minul. Když jsem byl dorostencem, tak Tomáš Dvořák končil, takže jsme se spolu nepotkali. Ale s Romanem Šebrlem jsem bojoval o olympiádu v Londýně v roce 2012. Porazil mě jen o 31 bodů, mohl jet pouze jeden, takže jsem zůstal doma u televize.
Neukončil jste špičkovou závodní kariéru příliš brzy?
Cítil jsem se dobře, ale už jsem více myslel na rodinu. Atletika není tenis nebo fotbal. Osmé místo na světě v atletice je krásné, ale pokud to není pravidelně do první trojky, potom člověk musí myslet na zabezpečení dalšího života.
Čemu se momentálně věnujete?
Už několik let, v podstatě od roku 2017 pořádáme s manželkou (bývalá atletická reprezentantka Denisa Helceletová) sportovní tábory pro děti v rámci projektu Kemp vítězů, školení trenérů apod. Děláme ještě osobní trenéry a pracujeme třeba s vytrvalostními běžci. Trénuji i jiné sportovce, třeba bývalého tenistu Radka Štěpánka připravujeme na turnaje veteránů Masters. To je moje druhá kariéra, co mě taky baví.
A ještě něco z jiného okruhu témat. Některé prameny uvádějí, že jste potomkem aristokratů ze Švýcarska a linii rodu udal v 19. století Jan Helcelet – lékař, vysokoškolský profesor, národní buditel, politik apod.
V naší rodině se říkalo, že nějací předci pocházejí z tohoto rodu, což ale není dokázané. Dál jsme se po tom nepídili. Můj praprapraděda se údajně znal s Palackým, Šafaříkem a dalšími z doby národního obrození 1848 a byl i přítelem spisovatelky Boženy Němcové.
