Článek
Z Českých Velenic v Jindřichohradeckém okrese se dá přejít po můstku přes řeku Lužnici přímo do sousedního rakouského Gmündu, což jsem si nenechal ujít a ocitl jsem se v zahraničí.
Městem České Velenice ale procházejí také železniční i silniční hraniční přechody. V Českých Velenicích s nadmořskou výškou 498 m žije v současné době více než 3 500 obyvatel.
Zajímal jsem se o to, jakou mají dnešní České Velenice historii. A dočetl jsem se, že poměrně krátkou. Vznikly u nádraží dolnorakouského města Gmünd spojením vesnic Česká Cejle, Josefsko a Dolní Velenice. Tento útvar zde existoval už na počátku 20. století a nazýval se Cmunt v Čechách.
Rakouské město Gmünd bylo rozděleno po první světové válce. Konkrétně se o rozdělení rozhodlo na základě smlouvy ze Saint Germain (10. září 1919). Rozsáhlejší jižní část města zůstalo Rakousku a severní část za řekou Lužnicí byla přidělena nově vzniklému Československu. Podle výnosu ministerstva vnitra z prosince 1922 se Český Cmunt stal oficiálním městem s názvem České Velenice.
Období první republiky znamenalo pro zdejší oblast i Velenice samotné dobu progresivního rozvoje. Největší zásluhu na tom měla existence železničního uzlu a železničních dílen. Ty zaměstnávaly více než tisíc pracujících, což v té době představovalo pětinu obyvatel města.
Ruku v ruce s hospodářským rozvojem šla i stavební činnost. Například v roce 1935 byl postaven kostel Anežky České. V kritickém roce 1938 připadly České Velenice Německu a dostaly název Gmünd Bahnhof. Neslavně proslulým se stal za druhé světové války nedaleký koncentrační tábor, do nějž byli umísťováni především maďarští židé.
Existence železničního uzlu přinášela Velenicím nejen hospodářskou prosperitu, ale i tragickou nevýhodu. To když bylo města na konci války bombardováno a téměř kompletně zničeno. Po osvobození tak muselo dojít k znovubudování celého města, které tak postrádá většího množství památek s historickou tradicí.
Historicky nejcennější architektonickou památkou v Českých Velenicích je kostel sv. Anežky České, který byl vystavěn dle projektu architekta Václava Pilce v roce 1935. Zajímavou budovou je i objekt nádraží, postavený v roce 1950.
V Českých Velenicích se narodil v roce 1930 malíř, kreslíř a ilustrátor Adolf Born. Když mu bylo pět, přeložili tatínka-železničáře do Prahy. „Ale jižní Čechy ve mně už zůstaly,“ říkal Born o své tvorbě. „Dodnes vidím dědky v černém, v kloboucích, jak v neděli čekají na nádraží na vlak. Ta romantika zůstává i v mých kresbách.“
Studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a na Akademii výtvarných umění. Ovlivnil ho malíř František Tichý a jeho svět cirkusů a varieté, obdivoval Mikoláše Alše, Luďka Marolda a Zdeňka Buriana, měl rád exotiku, historii a časy staré monarchie.
Rád cestoval, zejména po Skandinávii, Turecku a Řecku, měl také obsáhlou sbírku čepic a klobouků z celého světa. Z českých spisovatelů si oblíbil Bohumila Hrabala, Karla Poláčka a Jaroslava Haška, miloval bajkaře Krylova, La Fontaina či Ezopa a jejich míchání světů zvířat a lidí. Born používal bohatou škálu výtvarných technik, od suché jehly přes lept a litografii až po akvarely a pastely.
Zdroj: s využití webových stránek Atlas Česka a Kudy z nudy
