Článek
Bohatou sbírku kovů včetně čtyř nejcennějších má i z mistrovství Evropy.
Reprezentoval Československo a pak Českou republiku i na dvou olympijských hrách. V Soulu v roce 1988 dojel na pětistovce osmý, startoval i o dvanáct let později v Sydney 2000.
Petr Procházka je úzce spjatý se sportem a rychlostní kanoistikou i po skončení pestré závodní kariéry. Kanoistiku má takříkajíc v malíčku po všech stránkách.
„Kdy to všechno začalo? V Pardubicích zimní přípravou v roce 1975. Bohužel to je už padesát let. Tehdy jsem dělal první kanoistické krůčky u Josefa Doktora, otce olympijského vítěze Martina Doktora,“ svěřil se Petr Procházka při našem rozhovoru v Praze. Ochotně se rozpovídal o sportu, jemuž zasvětil velkou část života.
„Měl jsem štěstí, že jsem se dostal do TJ Dynamo Pardubice, což byla velká jednota. Děti během jednoho roku prošly všemi sporty. Kluci si vybrali kanoistiku a mě vzali k sobě. Pak už to šlo směrem k úspěchům,“ přiblížil svoji cestu k vrcholovému sportu.
„Na vlastní žádost jsem nastoupil na vojnu o rok dřív, abych byl v Dukle a mohl trénovat profesionálně. Loděnice Dukly je pořád v Praze na Zlíchově naproti plaveckému stadionu v Podolí. Začínal jsem tam pod trenérem Jiřím Čtvrtečkou, který zemřel před půlrokem. A s Josefem Doktorem byli ohromní kamarádi,“ podotkl Procházka.
“ Přechod do Dukly nebyl bolestivý, spíše v pohodě. V Dukle jsem byl až do roku 2005, než mě vyhodili po třiadvaceti letech jako úřadujícího mistra Evropy a stříbrného z mistrovství světa. O rok později jsem byl ještě jako amatér mistrem světa ve čtyřkanoi před 30 000 diváky v maďarském Szegedu.“ líčil Petr Procházka.
Na jedné lodi se potkal i s Martinem Doktorem, dvojnásobným olympijským vítězem z Atlanty 1996.
„Jezdili jsme spolu jeden rok na deblkanoii. Jeho otec a trenér Josef Doktor to tak chtěl vidět. Myslím, že nám to spolu šlo. Jenže jsem spadl ze střechy, zlomil jsem si páteř a musel jsem skončit,“ litoval Procházka.
Současnou vášní zkušeného reprezentanta jsou dračí lodě, na které přešel po skončení obdivuhodné a především dlouhé kanoistické kariéry. Externě zaskakuje i jako trenér.
„Působím i na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze jako lektor s malým úvazkem. A samozřejmě mě to baví,“ dodal Petr Procházka.
Zdroj: Autorský text
