Článek
A už třetím rokem Adamský pracuje v třineckém klubu u mládeže, konkrétně je asistentem trenéra Marka Malíka u dorostu. A zároveň pozorně vnímá i dění v extralize dospělých.
S Martinem Adamským jsem hovořil o právě skončené základní části extraligy.
Jaké je vaše první hodnocení toho, co přineslo dvaapadesát kol nejvyšší soutěže?
Samozřejmě sleduji ligu z celkového pohledu a byl jsem zvědavý, jak se výsledky odrazí v tabulce. Na vrcholu byla Sparta, která si zajistila pohár pro vítěze základní části už s předstihem. Jinak bylo dlouho pořád o co hrát. Nevědělo se, na koho dopadne baráž o udržení. Nakonec se tomu vyhnulo Kladno a poslední skončila Olomouc. Takže po třech letech kladenské účasti v baráži nastává specifikum v podobě Olomouce.
Kanadské bodování a soutěž o nejproduktivnějšího hráče možná překvapivě ovládl lotyšský útočník Eduards Tralmaks z Kladna.
Klobouk dolů za to, jaký měl finiš. V úterý nasbíral v Mladé Boleslavi za třetí třetinu pět bodů za tři góly a dvě asistence. A dohromady má 51 bodů v tabulce produktivity. Udělat takovou bilanci není snadné. Asi musí něco umět, je to i o štěstí a šel tomu naproti.
Během základní části v hokejovém prostředí hodně rezonovalo téma Třince a jeho postaveni ve spodní části tabulky. Jak jste to vnímal?
Pochopitelně jsem náš tým, za který jsem nastupoval deset sezon, často viděl i při zápasech. A to i ve chvílích, kdy se mu nedařilo. A bylo po psychické stránce těžké, aby se kluci dostali do klidných vod. A aby si zajistili předkolo play-off, což se splnilo z desátého místa. Myslím, že zpočátku probíhající sezony hráči neměli sílu, která jim chyběla kvůli předchozímu náročnému programu při cestě k titulu až do konce dubna. Nakonec do toho dali maximum. A jsou v předkole play-off, které je jinou, a jak se říká, novou soutěží.
Před příchodem do Třince jste hrál devět sezon v Plzni. Tamní tým je také v předkole play-off.
V Plzni jsem zažil období, kdy tam už působil ještě jako hráč Martin Straka. Jinak se přiznám, že plzeňské mužstvo už skoro vůbec nesleduji. Soustřeďuji se na Třinec a na kluby okolo něj.
Na závěr bohaté kariéry jste si ještě odskočil do Českých Budějovic. Jaká to byla epizoda?
Roli hrály zdravotní potíže se zády a tak se to nabalovalo. Krátce jsem hrál za Havířov a na hostování v Budějovicích, kde jsem našel impuls od trenéra Václava Prospala. I když jsme byli poslední, nemuseli jsme mít strach ze sestupu, protože v té sezoně se nesestupovalo.
Tím, že působíte v třinecké organizaci, tak zřejmě máte blízko i k hráčskému kádru áčka. Jak byste jej charakterizoval?
S kluky se známe. Se spoustou z nich jsem ještě hrál. Potkáváme se v útrobách arény. Důležitá je týmová chemie, která stála i za dosavadními tituly. Pro mě je i v současnosti Třinec parádní hokejovou štací. Sbírám zkušenosti z druhé strany jako trenér dorostu a moc mě to baví. Úspěchem a vizitkou mládežnických kategorií je, když se dva nebo aspoň jeden z mladíků dostane do áčka.
Zdroj: autorský text
