Článek
Jako hlavní trenér přivedl rovněž Vítkovice ke stříbru v roce 2011.
V současnosti je Mojmír Trličík trenérem juniorů Olomouce. Jelikož má ale už zmíněné bohaté extraligové poznatky, požádal jsem ho o rozhovor na téma jeho extraligových zkušeností.
Jak vzpomínáte na tehdejší „vítkovickou“ sezonu 2010/2011?
Ve finále se utkaly Vítkovice a Třinec, který tenkrát vybojoval svůj první a tudíž historický titul. Pro oba týmy to byl vrchol. Určitě pro mě a pro nás, co jsme u toho mohli být. Před sezonou odešla spousta hráčů. Nastoupili jsme k týmu se Zdeňkem Motákem. Já jsem byl poprvé hlavním trenérem v extralize, Zdeněk asistentem, ale příliš jsme to nerozdělovali. Výsledek, jaký jsme dosáhli, od Vítkovic nikdo nečekal. Doplnit kádr, vytvořit tým, aby byl úspěšný za pár měsíců, nebylo jednoduché.
Přesto jste došli až do finále. Co to pro vás znamenalo?
Postupně jsme věřili cestě, po které jsme se rozhodli jít. Ale že bude až tak úspěšná, tedy do finále, to by nás asi nenapadlo ani ve snu. Chybělo málo a znovu se ukázalo, že ve sportu může být klíčový i jeden malý detail.
Připomeňte hlavní hráčské postavy ze „stříbrné“ vítkovické sestavy?
V brance byl Roman Málek, v obraně Marek Malík, Pavel Trnka a v útoku Jiří Burger a Viktor Ujčík. V různých situacích, které v hokeji nastávají, se vždycky našel přirozený lídr, kdo to uměl vzít na sebe, a přijít s řešením některých věcí.
Všichni vámi jmenovaní hokejisté jsou dál aktivní v hokeji na jiných postech – ať už Ujčík v Dukle Jihlava, Malík u dorostu v Třinci v roli trenérů, Burger je sportovním manažerem Kladna a Málek například i televizním expertem. Jak si vybavuje spolupráci právě s Romanem Málkem?
S ním to bylo úplně skvělé. I jako člověk bral všechno s velkou pokorou – byl trénovatelný, trénující s touhou dosáhnout co největšího úspěchu. Mám s ním jeden střípek.
Můžete ho přiblížit?
Asi ve třetím kole v Litvínově jsme dostali gól v přesilovce pět na tři od modré čáry. Pamatuji si, že po nějaké době jsme se bavili a Roman řekl: Já jsem si myslel, že mě na druhý zápas nepostavíte. V tom vidím tu jeho pokoru k týmu, hráčům i k sobě, přestože měl v té době rekordní počet vychytaných čistých kont. Ale my jsme mu věřili.
Zastavme se ještě u současné extraligy. Už jistými semifinalisty jsou Sparta Praha a Dynamo Pardubice. Jak to vnímáte?
Oba týmy vzhledem ke svým hráčským kádrům a postavení v tabulce po základní části jsou podle svých ambicí mezi elitní čtyřkou v play-off. Takový byl asi předpoklad, že by se tam měly oba celky dostat. Sparta byla od začátku favorizovaná, že by mohla být nahoře.
V soutěži ještě působí i hráči, které jste s Aloisem Hadamczikem vedli při bronzovém MS „dvacítek“ před dvaceti lety. Co na ně říkáte?
U Romana Červenky mě to nepřekvapuje. Má dlouhou a úspěšnou kariéru. Je to herní typ a pro hokejisty je hodně důležité i zdraví, aby neměli těžká zranění. Ale z tehdejšího výběru mohu zmínit i Petra Vránu a Michala Gulašiho, ještě nedávno hrál i Rostislav Olesz.
