Článek
Není divu, že období strávené v Třinci považuje za svoje nejlepší roky v kariéře.
Vladimír Roth už ukončil profesionální hráčskou dráhu a v pětatřiceti letech je trenérem mládeže v pražské Slavii, konkrétně je asistentem koučem u týmu dorostu. A právě při jednom z tréninků v areálu zimního stadionu v Edenu jsem s ním hovořil na extraligové téma.
Co pro vás znamenalo až osmileté působení v Třinci?
Bylo to moje osudové angažmá. Poznal jsem tam největší týmové úspěchy a skvělou éru, co se týče hráčského kádru, špičkových hokejistů a kamarádů. Prostě Třinec řadím ve své kariéře na první místo. Jako spoluhráče jsem zažil asi dvě nebo tři sezony Václava Varaďu, který se pak přesunul do trenérské pozice a s ním přišly i tituly.
Dá se konstatovat, že jste patřil do základního jádra týmu společně s dalšími výraznými třineckými postavami. Je to tak?
Stačí vzpomenout Martina Růžičku, se kterými jsme seděli v kabině vedle sebe. O dvě místa vedle byl Vlado Dravecký a další. Zůstali jsme přáteli i do života. Když přišel Petr Vrána ze Sparty, byl to poslední dílek do mozaiky. Už tehdy byl tým dobrý, Petr Vrána do něj skvěle zapadl a i díky němu se začaly vyhrávat tituly. Petr Vrána je výborný kluk a jako hráč měl všechno a splňoval parametry, jaké chcete mít v mužstvu.
A co třeba odchovanci, kteří se začali prosazovat v extralize?
Kluci Michal Kovařčík a Ondřej Kovařčík za mě v třineckém áčku začínali. A taky David Cienciala. Na nich bylo vidět, že mají talent a každý nadějný hokejista potřebuje dorůst a může se stát klíčovým hráčem.
Jen připomeňme, že jste kromě Třince už předtím prošel juniorkou v zámoří, extraligovou pražskou Slavií a Libercem, ale byl jste postupně například i v Rusku, Kometě Brno, Švýcarsku. Kde jste hrál hokej naposledy?
Když jsem chtěl končit, tak mě bývalý třinecký obránce a můj kamarád Pepa Hrabal nějakým způsobem zlákal do Maďarska, kde jsem hrál za Ferencvaros Budapešť. To byla moje poslední hráčská štace. Teď sbírám první trenérské zkušenosti u mládeže Slavie v Praze. Začínal jsem u osmé třídy a momentálně jsem u dorostu, což už je trošku něco jiného.
Přece jen ještě návrat k Třinci. Překvapuje vás, že nyní Oceláři vedou extraligovou tabulku a navíc s velkým náskokem?
Pro mě to určitě není senzace. Kluci měli předtím za sebou sérii vynikajících sezon. Loni se to nakupilo tak, že útlum někdy musel přijít - a potřebovali si odpočinout. Letos udělali v Třinci dobré změny a znovu se jim daří.
