Článek
Kroupa junior spojil svoji sportovní kariéru rovněž s Brnem, ale působil také v řadě dalších českých klubů a na několika štacích v zahraničí. Bylo to také tématem našeho rozhovoru. Karel Kroupa je momentálně asistentem trenéra béčka Zbrojovky Brno a věnuje se projektu talentované mládeže.
Od vašich začátků v prvoligovém fotbale už uplynulo pětadvacet let…
Nesmírně si cením toho, že jsem jako mladý hráč nakoukl do áčka v Brně a takříkajíc jsem ještě chytil období, kdy se hrávalo na stadionu Za Lužánkami. Nastoupil jsem tam asi na čtyři nebo pět zápasů, ale pro mě je to památka a čest, že jsem stihl a zažil slavné Lužánky.
Co se vám nejvíce vybaví z brněnského angažmá?
Samozřejmě první dojmy z kabiny, v níž byli brankář Luboš Přibyl, Jan Maroši, Marek Zúbek a další. Jsem rád, že jsem je poznal i na hřišti. Pro mě to jsou legendy brněnského fotbalu. Do Zbrojovky jsem se po různých cestách ještě vrátil, a to mi bylo už přes třicet let. Vzpomínám si, že na gól v dresu Brna ve vítězném prvoligovém duelu proti pražské Slavii na konci jara 2014 mi nahrával Alois Hyčka, nynější hráč Ústí nad Labem v ČFL.
Při působení v Teplicích jste jako útočník poznal obrovskou konkurenci v sestavě. Je to tak?
Stačí, když řeknu dvě jména: Edin Džeko a Martin Fenin. Džeko už v té době měl skvělé gólové zakončení a viděli jsme, že je jakoby někde jinde, než my ostatní. Však ho také Teplice prodaly do Wolfsburgu a jeho následná hvězdná kariéra v elitních evropských klubech je dostatečně známa. Martin Fenin se v roce 2007 zrovna vracel z mistrovství světa hráčů do dvaceti let. A i jeho brzy Teplice prodaly, konkrétně do Frankfurtu nad Mohanem. A poznal jsem i teplickou ikonu Pavla Verbíře.
Z Teplic jste si „odskočil“ do Turecka. Co bylo pak příčinou návratu na sever Čech?
Šel jsem na hostování do Denizlisporu, kde jsem strávil půl roku. V Turecku se mi líbilo, měl jsem zájem tam zůstat. Ale nedošlo k tomu vzhledem k finančním požadavkům Teplic, které nechtěly akceptovat, abych tam setrval. A tak jsem se vrátil.
První ligu jste si zahrál i za SK Kladno. Jaká to byla zkušenost?
V Teplicích jsem byl dlouho zraněný s kotníkem. A oslovilo mě Kladno, které tehdy vedl trenér Jaroslav Šilhavý s asistentem Václavem Kotalem, s nabídkou na rozehrání. Povedlo se nám první ligu zachránit.
Nějaký čas jste strávil i ve Zlíně.
Tehdejší teplický trenér Petr Rada asi spoléhal na jiné hráče. Naskytla se mi možnost přestoupit do Zlína. Trenér Rada dal najevo, že se mě nerad zbavuje, ale že mi nechce bránit. Zlín se pohyboval ve spodních patrech tabulky. Po sestupu do druhé ligy mě neuvolnil, byť jsem měl nabídky z Baníku Ostrava.
Paradoxní je, že za české kluby jste si nezahrál evropské poháry, ale okusil jste jejich atmosféru v dresu slovenského celku. Jak to tenkrát bylo?
Jako volný hráč jsem se dostal do FK Senica, kam mě chtěl tehdejší trenér Stanislav Griga. Sportovním ředitelem byl Dušan Vrťo. V Senici působila průběžně řada českých fotbalistů možná i kvůli tomu, že město leží kousek od Hodonína. Se mnou tam například byl Honza Kalabiška, co nyní ještě hraje za Pardubice. A pokud jde o evropský pohár, střetli jsme se s rakouským Salzburgem. Už tehdy to byl známý klub, který se postupně dostal až do Ligy mistrů.
A na závěr nesmíme zapomenout ani na vaše působení v Prostějově.
Odehrál jsem tam několik sezon a pak jsem se stal sportovním manažerem klubu. Pod trenérem Pavlem Šustrem jsme vytáhli do velkého fotbalu některé hráče. Zobchodovali jsme přestupy Davida Juráska a Vasila Kušeje do Mladé Boleslavi, odkud oba postupně odešli do pražské Slavie a Jurásek následně do zahraničí. Karel Spáčil zamířil do Hradce Králové a teď už má podepsaný přestup do Viktorie Plzeň. Myslím, že to bylo z hlediska prostějovského klubu plodné období.
Zdroj: autorský text
