Článek
A nyní se Eismann přesunul do sousedního Sokolova, který účinkuje ve druhé nejvyšší soutěži. Ambiciozní trenér uznává a sleduje práci reprezentačního kouče Radima Rulíka, jenžpřivedl národní tým k titulu mistrů světa. I na to přišla řeč při rozhovoru s Václavem Eismannem v Karlových Varech, kam jsem za ním přijel.
Jaké jsou vaše zkušenosti z toho, že se dobře znáte s Radimem Rulíkem?
Byl to můj první trenér v juniorech, když Radim Rulík přišel do Sokolova. Měl jsem tedy možnost aspoň jednu sezonu pod ním hrát. Takže jsem se vlastně ocitl u jeho trenérských začátků. Vím, že musel jako hráč brzy končit ze zdravotních důvodů, ale jeho následná trenérská kariéra je inspirací nejen pro mě.
Radim Rulík má za sebou skvělé úspěchy na různých úrovních včetně reprezentačních výběrů i extraligových klubů.
Jeho kariéra byla na vlnách, ale pořád zůstával sám sebou a věřil svojí cestě. Jsem rád, že je to právě Radim Rulík, kdo po čtrnácti letech dokázal přivést náš nároďák až na vrchol. Nedávno jsme měli spolu seminář pro místní a regionální trenéry i s jeho asistentem od reprezentace Jirkou Kalousem, který je nyní novým sportovním manažerem Karlových Varů. Z Radima srší zápal pro věc, energie, to je nejvíc.
Co s odstupem času říkáte na „zlatý“ světový šampionát?
Předně se musím vrátit k tomu, že Radim Rulík měl odvahu v nominačním procesu vyřadit některé hráče se zkušenostmi z NHL. Pak se to muselo sejít. Do toho frenetické publikum. Byl jsem součástí několik zápasů v Praze. Atmosféra byla úžasná a taky mě pohltila. Díval jsem se na hokej očima trenéra, ale i jako fanoušek.
Mistrem světa se z hráčů stal i váš klubový svěřenec Ondřej Beránek z Karlových Varů. Jak to berete?
Především si nemyslím, že účast Ondřeje Beránka na mistrovství světa je moje zásluha. Ta náleží jemu a vášni, se kterou na ledě pracuje a jakou energii do hry dává. V jeho vývoji mu napomohl každý trenér, který ho někdy vedl. Pamatuji si ale Beránkův příběh, když přišel do Varů z Havlíčkova Brodu. Mám s ním skvělou zkušenost už z roku 2013, spolu jsme vyhráli pro Karlovy Vary titul s dorostem.
Vraťme se ještě k minulému ročníku extraligy, jejíž jste byl trenérským aktérem. Překvapil vás další titul Třince?
Pro třinecký klub je charakteristické, že vítězné jádro dokáže usměrnit nově příchozí spoluhráče a tým funguje naprosto fantasticky. Byl to příběh pro Hollywood. Třinec vstupoval do play-off v závětří, pak díky mentalitě překlopil rozhodující momenty zápasů na svou stranu. V rámci našeho karlovarského realizačního týmu jsme se bavili, kdo získá titul. Už jsem si nemyslel, že to bude znovu Třinec. Ale kolega a trenér brankářů Pavel Kněžický opravdu řekl: Oni to zase vyhrají. Byla to skvělá předpověď a měl pravdu. Klobouk dolů.
Není vám v koutku duše trochu líto, že na podzim už nebudete mít místo v trenérském štábu na karlovarské střídačce?
Beru to jako realitu, která je součástí naší profese. Nemám ani jednu cestu uzavřenou k návratu k juniorům nebo k ukotvení v seniorském hokeji. Teď jsem v Sokolově a počkám, co přinesou zítřky.
