Článek
Během kariéry prošel pěti kluby v nejvyšší soutěži, v níž odehrál skoro 550 zápasů, a působil i ve stejném počtu týmů v první lize.
Bohaté hráčské zkušenosti se snaží uplatňovat i v roli trenéra. Je koučem mládežnických kategorií v Litvínově, konkrétně vede hokejisty z deváté třídy.
S Milanem Tomanem jsem hovořil právě na litvínovském zimním stadionu při jednom z tréninků.
Jak se ohlížíte za svoji hráčskou kapitolou v rámci českých soutěží?
Mně se líbilo všude. Nejraději vzpomínám na pražskou Spartu, kde jsem měl možnost být u jejího triumfu v extralize v roce 2006. Sešla se tam výborná sestava, byl jsem v kádru společně s řadou špičkových hokejistů – například v obraně František Ptáček, Jirka Vykoukal, v útoku Jarda Hlinka, Martin Chabada a mnozí další. V Budějovicích jsem hrál pod vedením trenéra Pepy Jandače.
Neskončil jste s vrcholovým hokejem příliš brzy?
Myslím, že ne. Sedmnáct odehraných sezon není málo. Asi jsem mohl hrát i déle, ale loučení po tolika letech tak nějak vyplynulo.
Když je řeč o Spartě, tak nutno připomenout, že dosud poslední titul vybojovala v roce 2007. Co říkáte na zatím osmnáctileté čekání Sparty na extraligové zlato?
Vážím si toho, že jsem se Spartou extraligu vyhrál. Doba od jejího posledního titulu je opravdu dlouhá. Ale na druhou stranu jen potvrzuji názory, že dostat se na vrchol v extralize není úplně jednoduché. Musí zapadnout do sebe hodně věcí. Sparta hrála i v minulých sezonách dobrý hokej, jenže nepostoupila do finále. Vždy jí něco chybělo, což platilo i v posledním play-off. Co to bylo, to si musí říci ve Spartě sami.
Sledujete současné přestupy a změny v extraligových klubech?
Každý si to dělá po svém. Ambice ve velkých klubech směřují každoročně k titulu, který je jejich cílem a taky se od nich očekává. A podle toho musí kluby nakupovat hráče. Je to jejich strategie, kdy chtějí fanouškům něco dát.
