Článek
Ota Pavel (2. července 1930, Praha – 31. března 1973, Praha), vlastním jménem Otto Popper, byl prozaik, spisovatel, publicista a sportovní reportér.
Proslavil se reportážemi a povídkami se sportovní tématikou a zejména pak povídkami z kraje jeho dětství, Křivoklátska a údolí řeky Berounky.
Buštěhradské muzeum Oty Pavla sídlilo v ulici Palackého čp. 56, jen 50 metru od domu čp. 54, kde rodina Popperů bydlela. Původní majitel domu František Rott byl osvíceným člověkem, mj. zakladatelem místního Sokola, který ve svém obchodě vytvářel přirozené kulturní centrum města. V jeho krámku byl dokonce poprvé předváděn otcem Oty Pavla Leo Popperem přístroj zvaný lux (originál přístroje zakoupený rodinou Rottů je zde k vidění).
Od prosince 2015 je muzeum umístěno v nových a větších prostorách na hlavní Kladenské ulici čp. 207, které poskytlo muzeu město Buštěhrad. Muzeum připomíná Pavlův sedmiletý pobyt v tomto městě za druhé světové války, kdy jej, jeho bratry a rodiče vyhnal z Prahy k prarodičům do Buštěhradu organizovaný hon nacistů na Židy.
ORIGINÁLNÍ PSACÍ STROJ
V pracovně je k vidění třeba Otův originální psací stroj, na kterém vznikala jeho díla. Muzeu ho věnoval spisovatelův adoptovaný syn Petr. Nebo stejný stůl, u jakého sedával, gramorádio, lahev na sifon nebo trofej pro nejlepšího československého hokejistu. Tu muzeu daroval její autor, sochař Zdeněk Němeček, o kterém kdysi napsal Ota Pavel reportáž do časopisu Gól. Nemohou chybět jeho originální rybářské pruty nebo míč přivezený fotbalisty Dukly Praha z úspěšného amerického turné, jež dalo vzniknout úspěšné knize Dukla mezi mrakodrapy.
Ota byl nejmladším synem Hermíny a Lea Popperových; tatínek byl židovského původu. Narodil se v Praze, v roce 1939 se rodina kvůli nacistickým rasovým opatřením přestěhovala do Buštěhradu; dnes ho tam připomíná Muzeum Oty Pavla.
V roce 1943 museli Jiří a Hugo, dva Otovi starší bratři, odjet do koncentračního tábora Terezín, v posledním roce války je následoval i otec. Všichni se po válce vrátili domů a přestěhovali se zpět do Prahy, kde Ota začal studovat na dvouleté obchodní škole. V roce 1954 celá rodina změnila jméno, z několika variant si vybrali příjmení Pavlovi.
V té době už Ota Pavel pracoval jako sportovní redaktor v rozhlasu, od roku 1957 byl sportovním redaktorem v časopise Československý voják a začal publikovat povídky v časopisech. Jeho život poznamenala těžká duševní choroba, maniodepresivní psychóza. V roce 1966 odešel do invalidního důchodu, zemřel v nedožitých 43 letech na selhání srdce. Jeho hrob se nachází na Novém židovském hřbitově v Praze na Olšanech.
DUKLA MEZI MRAKODRAPY
Když v roce 1962 Ota Pavel doprovázel fotbalisty do Spojených států, po návratu napsal knihu Dukla mezi mrakodrapy. Mezi jeho nejznámější díla patří povídky inspirované Křivoklátskem a řekou Berounkou, knihy Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby, v napsání dalších mu zabránila nemoc a předčasná smrt. Posmrtně vyšly například knížky Fialový poustevník, Zlatí úhoři, Výstup na Eiger či Jak šel táta Afrikou
zdroj: web kudyznudy.cz
