Článek
Ve dvaašedesáti letech se Zdeněk Šmejkal stal v létě novým hlavním koučem Jihostroje České Budějovice. Proto jsem ho při jednom z extraligových zápasů požádal o rozhovor na téma jeho současného angažmá.
Do českého volejbalu jste se vrátil po sedmi letech v Rakousku. S jakým očekáváním?
Především musím říci, že to uteklo hodně rychle. Oslovili mě zástupci Českých Budějovic a taková nabídka se neodmítá. Domnívám se, že pro každého trenéra je velkou výzvou, když přebírá špičkový český celek po jeho zisku mistrovském titulu.
Je pro vás pojem „obhajoba“, který bude jistě spojován s Českými Budějovicemi, zavazující či inspirující?
Takhle na to nemyslím. Současný budějovický tým je úplně jiný ve srovnání s loňskem. Tehdy vedení klubu s generálním manažerem Robertem Mifkou sestavovalo celek, který se po titulu a před letošní sezonou rozpadl, třebaže měl zůstat. Stavěli jsme nový tým a věříme, že se nám postupnou prací podaří navázat na nedávnou minulost.
Jak byste současný českobudějovický kádr charakterizoval?
Myslím, že je tady zajímavý tým především svým složením. Ať už jde o výškový profil hráčů či průměrný věk, který je poměrně nízký. A na koho bych diváky takříkajíc lákal do hlediště? Dobrou pozvánkou je hodně temperamentní srbský reprezentant Aleksandar Okolič. A taky Brazilec Robson Rodrigues na smeči.
O vás je ve volejbalovém prostředí známo, že pocházíte z České Třebové a jste tamním patriotem. Je to tak?
Z České Třebové jsou i další volejbaloví trenéři – například Lubomír Vašina, který loni vedl Příbram a je otcem českého reprezentanta Lukáše Vašiny. Taky Jiří Šiller. Na Českou Třebovou mám vazby, jezdím tam pořád. Jsou tam moji nejlepší přátelé a největší kritici, tedy spíše řečeno oponenti. Jinak momentálně bydlím v Českých Budějovicích.
