Článek
V obou rolích tak může využívat obrovské hráčské zkušenosti z mimořádné aktivní kariéry, ale i poznatky z předchozí trenérské práce na různých úrovních.
Navzdory tomu, že Luboš Bartoň strávil podstatnou kapitolu sportovního života také v zahraničí včetně USA a Španělska, nedá dopustit na severní Čechy. Důvod je jednoznačný. Právě v tamním regionu dělal první a důležité kroky na cestě k tomu, aby se stal uznávaným basketbalistou a později trenérem s úspěchy i na mezinárodní scéně.
Na konci prosince se Luboš Bartoň vrátil do severních Čech alespoň na krátký čas v rámci svých „povinností“ u ligového týmu USK Praha. A po zápase na palubovce v Ústí nad Labem mi poskytl rozhovor, při němž byl stejně ochotný jako kdykoliv předtím při kontaktu s médii.
Je vám 45 let. Vybavíte si svoje úplné sportovní začátky?
Bylo to v České Lípě, odkud pocházím. Dělal jsem spoustu sportů – od fotbalu přes hokej, hodně mě bavil tenis i jiná odvětví. Pro basketbal víceméně možná rozhodly moje dispozice. Byl jsem vysoký a zjistil jsem, že jsem asi rozdílovým hráčem vůči ostatním. Do basketbalu jsem se zamiloval, když jsem viděl v televizi v roce 1992 na olympiádě v Barceloně slavný Dream Team.
A pak už to šlo skoro samo – nejprve nejvyšší soutěž mužů v Děčíně. Je to tak?
Mám na to skvělé vzpomínky. Samozřejmě si některé věci vybavuji velice dobře. I jména tehdejších spoluhráčů – Janouch, Bašta, Geršl, Zalužanský, Modr a řada dalších. Prostě si je pamatuji všechny. Pro mě bylo neskutečné, že jsem v sedmnácti letech předváděl to, co jsem předváděl. A to ve třetím týmu ligy. Takových mladíků tady moc v současnosti v tomto věku neběhá, navíc v předním ligovém celku. Basketbal se ale od let 1996-1998 do dnešní doby posunul.
Takže jaké jsou vaše pocity při návratech do „domovského“ kraje?
Když se vracím na sever Čech, přepadne mě pokaždé nostalgie.
Kromě Děčína je soupeřem USK Praha, vašeho aktuálního klubu, i rovněž severočeský celek BK Ústí nad Labem. Je i tento fakt pro vás něčím výjimečný?
Určitě. Kdysi jsem při zápase Děčína v Ústí debutoval v lize. Bylo to v roce 1996, bránil jsem Pavla Budínského, a dokonce jsem přidal koš i s faulem. Hrálo se ale v jiné ústecké hale než nyní, kde má Ústí v současnosti domácí prostředí. Takže i od premiéry uplynula dlouhá doba, ale vzpomínky se neztrácejí. Prostě i na severu Čech se odehrála velká část mého sportovního života.
