Článek
Po jeho premiéře v české třetí lize na půdě teplického béčka jsem s ním hovořil o anglickém angažmá i současné snaze upozornit na sebe jiné kluby.
Jak se ohlížíte za svým „sportovním dobrodružstvím“ na Ostrovech?
Poznal jsem tam krásné, ale i špatné věci. Prostě i z fotbalového prostředí mám spoustu zážitků. Tím největším je, že jsem si zahrál a zachytal na jednom z nejznámějších stadionů na fotbalové mapě světa – tedy ve Wembley. Hráli jsme na slavném londýnském stánku o postup do tamní třetí ligy. Prostě unikátní dojem, který mi nikdo nevezme. S věkem se postupně priority mění. Není jen fotbal, ale i osobní život.
Váš pohled na fotbal?
Dnes je to byznys, ať se to líbí nebo ne. Čím mladší gólman, tím lepší. Trend se změnil i v Anglii a v nižších soutěžích. Za mě nikdo v mých třiatřiceti letech padesát milionu nedá. Přitom by byla škoda podceňovat starší gólmany. Mladí se nemají od koho učit, kdo by jim předával zkušenosti.
Co vás přivedlo do Mostu?
Dlouho jsem byl v cizině. Když se na to člověk podívá ze širšího pohledu, tak asi tuší, proč to dělám, že zrovna vezmu třetí ligu v Česku. Kluby mě neznají, nemají mě zmapovaného. A Most je třeba cestou, jak si mě mohou prohlédnout. Je to klub, kde ten krok mohu udělat. Nový trenér Pavel Horváth má mraky zkušeností. Kdyby to v Mostě nemělo cenu, tak tady nebude Pavel Horváth ani sportovní manažer Petr Glaser, jehož znám ze Sparty.
Měl jste kontakty s některým z českých prvoligových klubů?
V létě jsem byl na dva dny na zkoušce v Českých Budějovicích. Nedohodli jsme se na podmínkách. Kdybychom se domluvili, byl bych asi tam. Ale uražený z toho nejsem. Prostě to nedopadlo, tak jsem v Mostě.
