Článek
S Pavlem Malcharkem jsem hovořil o jeho dosavadní sportovní dráze i vzpomínkách na nejlepší období kariéry.
Nejprve stojí za zmínku fakt, že váš otec Zdeněk Malcharek vyhrál jako hráč s Vítkovicemi mistrovský titul v československé fotbalové lize v roce 1986. Už to bude čtyřicet let!
V tom roce jsem se narodil. A vím, že Vítkovice si tenhle úspěch připomínají každoročně při Silvestrovském derby. Je to svátek, když nás přijdou podpořit i bývalí hráči z té éry.
Jak jste se dostal do Liverpoolu?
Už v šestnácti letech jsem hrál za Vítkovice druhou ligu a nastupoval jsem za mládežnické reprezentace. Všiml si mě Liverpool, kam jsem šel na testy. Tým trénoval světově uznávaný kouč Gerard Houllier. Už za hvězdu tam byl Vladimír Šmicer, v brance Jerzy Dudek a v kádru další velká jména. Myslím, že tehdejší hráči Liverpoolu mě ani nezaregistrovali a ani mě neznají. Takových mladíků jako já, kteří klubem postupně prošli, mohly být třeba tisíce.
V české lize jste debutoval při angažmá v pražské Spartě v roce 2004. To musel být ostrý křest ohněm, že?
Do Sparty jsem přišel právě z druholigových Vítkovic. Pro každého mladíčka to bylo v té době nesmírně těžké. Největší prostor dostávali zkušení hráči. Tlak na titul byl ve Spartě obrovský. Za krátký čas jsem zažil ve Spartě tři trenéry – Jiřího Kotrbu, Františka Straku a Jaroslava Hřebíka. Sparta byla na vrcholu. Trenéři si nedovolili nic zkoušet, hrálo se výhradně na jistotu a z toho vyplynuly tituly. Lítal jsem sice s týmem i na Ligu mistrů, ale spíše v pozici devatenáctého hráče. Taková byla konkurence.
Vybavujete si některé tehdejší spoluhráče ze Sparty?
Samá zvučná jména: Jarda Blažek, Petr Kouba, Karel Poborský, Petr Johana, Jan Šimák, Lukáš Zelenka, Jan Rezek, Miroslav Matušovič a mnozí další. Tedy i Miroslav Baranek, který je ve Spartě vedoucím mužstva, a Radoslav Kováč, současný trenér Slovanu Liberec.
Přes FC Slovácko jste se přesunul do Viktorie Plzeň. U prvního titulu v roce 2011 jste ale už v klubu nebyl.
Zažil jsem období ještě před obrovským vzestupem Plzně. A zase jsem poznal další trenéry jako byli Stanislav Levý, Karel Krejčí, Jaroslav Šilhavý a po něm Pavel Vrba. V sestavě David Limberský, Pavel Horváth, Milan Petržela, Václav Procházka, Martin Fillo, Tomáš Rada, v bráně Michal Daněk atd. Plzeň je pro mě srdcovka. Líbilo se mi na hřišti i celkově ve městě.
Nějaký čas jste strávil i v Baníku Ostrava a ve Zlíně, Třinci, naopak jen krátce jste působil ve Spartaku Trnava a pak v Rakousku. Jaké to bylo?
Trnavu beru jako chvilkovou epizodu, kdy mi to nevyšlo kvůli zranění achillovky. Hráli jsme kvalifikaci o Evropskou ligu. Trenérem Trnavy byl Pavel Hoftych, nynější generální manažer Zlína, s nímž jsem se znal už z mládeže a potkali jsme se i ve Slovácku. V Rakousku jsem si vyzkoušel tamní třetí ligu na úrovni profifotbalu. Už tam jsem cítil, že kariéru ukončím, že mě to nenaplňuje a nebudu to tahat na sílu.
Teď jste v Havířově šéfem klubu.
Rozhodl jsem se s fotbalem skončit, ale přemluvili mě v Havířově, abych tam šel hrát divizi. Ve stejné soutěži působíme dodnes, když nám o jediný bod unikl postup do MSFL.
