Článek
Během bohaté kariéry zažil pětačtyřicetiletý hokejista spoustu zajímavých momentů. K nim patřil i jediný start za litvínovské áčko v extralize v jeho mistrovské sezoně 2014/2015. I k tomu se sympatický hráč vyjádřil ve druhé části rozhovoru, který jsem s ním vedl v polovině března.
Jak na tehdejší období vzpomínáte?
Zlatou medaili nemám a ani si ten titul nepočítám. Nastoupil jsem pouze jednou, a to ještě v základní části. Takže do play-off, kdy se rozhodovalo o všem, jsem už nezasáhl. Přesto na titul Litvínova parádně vzpomínám.
Můžete přiblížit, jak jse se do Litvínova znovu dostal?
Ve zmíněné sezoně jsem byl hráčem Chomutova a Litvínovu jsem jenom vypomohl. Pak jsem šel hrát do Itálie. Byl jsem v klubu Neumarkt z města, které leží pár kilometrů od Bolzana. Se mnou tam ve stejném období působil obránce Angel Krstev.
Na Litvínov máte zřejmě stále pevné vazby. Je to tak?
Zúčastnil jsem se nedávného Setkání legend, jak organizátoři označili akci pro hráče, kteří absolvovali v dresu Litvínova deset a více sezon. Já jich mám šestnáct, ale někteří borci ještě více, třeba Viktor Hübl, Michal Trávníček a myslím, že i někdejší slavný brankář Miroslav Kapoun z dřívější generace. Moc si toho vážím, že patřím do takové společnosti.
Svůj poslední zápas v extralize jste ale absolvoval za Chomutov, že?
To bylo až v době, kdy jsem hrál za tehdy prvoligový Most. Do Chomutova, který už vedl trenér Vladimír Růžička, jsem přišel na krátké hostování. Ale moc toho nebylo. Záhy jsem se vrátil do Mostu.
Po ukončení extraligového působení jste ještě přijal nabídky z klubů druhé ligy. A s aktivním hokejem jste končil ve třiačtyřiceti letech v Bílině. Co k tomu říci?
Občas si ještě chodím zahrát za starou gardu, ale musím se přemlouvat. Jinak jsem ale častým divákem na zápasech v Litvínově. A těší mě, že se kluci po pátém místě ze základní části celkem v pohodě dostali do čtvrtfinále play-off.
