Článek
A na konci září musel Šotnar spolknout hořkou pilulku na lavičce Pardubic po třetí ligové prohře v řadě. Navíc právě na palubovce svého bývalého klubu.
S Janem Šotnarem jsem hovořil po zápase, který měl pro něj kvůli porážce o sedm bodů (81:88) krutou příchuť.
Jaký byl pro vás návrat do Ústí nad Labem, tentokrát v roli soupeře?
Nejprve musím říci, že jsem se s ústeckými fanoušky rozešel v dobrém. A teď jim mohu poděkovat za vřelé přivítání. Pokud jde o samotné utkání, měli jsme ho skvěle rozehrané. Ale pak u domácích rozhodly individuality. Kromě Ladislava Pecky konkrétně i Tomáš Vyoral a Josef Potoček, kteří přišli do Ústí letos v létě právě z Pardubic. Náš tým neudržel konzistenci až do konce zápasu.
V Ústí jste končil svoje angažmá v euforii a se stříbrnou ligovou medailí na krku. Je to velký kontrast ve srovnání se současnými Pardubicemi?
Start nám nevyšel. Výsledkově to je špatné. Jsme v přestavbě hráčského kádru a snažíme se zapojovat i mladší hráče. Naše úloha v trenérském týmu není jen u ligového áčka, ale i v práci s mládeží. Cesta bude dlouhá a uznávám, že začátek sezony je těžší, než jsme si představovali. Musíme se s tím poprat, tím myslím trenéry i hráče.
Vkrádá se do pardubického celku nervozita?
Jak už jsem řekl, nejsme spokojeni. Platí to i o pohledu ze strany vedení klubu. Fakt, že nemáme z úvodních tří kol ani jedno vítězství, musíme probrat a zjistit, co se dá dělat a co ne. V basketbalovém životě ale není konec světa, pořád jsme v podstatě na začátku dlouhé sezony.
