Článek
Uskutečnilo se symbolicky v den, kdy by někdejší vynikající sportovec oslavil sedmdesáté narozeniny, tedy v úterý 6. února.
Jako sportovní novinář jsem měl tu čest osobně poznat a sledovat sportovní kariéru Zdeňka Pecky od jeho začátků přes zisk dvou olympijských medailí z let 1976 a 1980 až po jeho trenérskou dráhu u reprezentace a práci pro české veslování. Zpráva o jeho skonu mě zarmoutila jako spoustu ostatních, kteří jej osobně znali. O tom jsem se přesvědčil i právě při posledním rozloučení v Litoměřicích, jeho rodném městě.
Slušnost, skromnost, férovost. Tato tři slova se prolínala smutečními projevy a vzpomínkami, při nichž vzdali hold přímo v Litoměřicích sportovní legendě nejen předseda ČOV Jiří Kejval, předseda Národní sportovní agentury Ondřej Šebek, dvojnásobný olympijský vítěz v kanoistice Martin Doktor, olympijský medailista ve veslování Ondřej Synek a další smuteční hosté.
Hlavní smuteční řeč pronesl Jakub Bažant, televizní moderátor, a především osobní přítel Zdeňka Pecky i celé jeho rodiny.
„Na tomto smutečním aktu jsem výhradně za sebe. Oslovila mě sama Zdeňkova manželka Květa Jeriová-Pecková, abych se se Zdeňkem touto formou rozloučil. Předem se mi omlouvala za těžký úkol, ale rád jsem se toho ujal. Byli jsme dlouholetí přátelé a kamarádi,“ řekl mi Jakub Bažant na místě posledního rozloučení se Zdeňkem Peckou.
„Naše přátelství s rodinou Peckových začalo v roce 1994 na zimní olympiádě v Lillehammeru. Byl jsem tam jako televizní komentátor a Květa Jeriová-Pecková, trojnásobná olympijská medailistka v běhu na lyžích z let 1980 a 1984, jako expertka. Já jsem sice komentoval hlavně sjezdové lyžování, ale s Květou, která měla za sebou skvělou kariéru, jsme si při povídání o sportu padli do noty,“ líčil Bažant.
„Záhy jsem se seznámil i se Zdeňkem Peckou. Byl jsem za ním a Květou i v Zálesní Lhotě, odkud pocházela. Potom mě oba provázeli i po Litoměřicích, kde bydleli. Ukazovali mi svoje oblíbená místa. Měli jsme si pořád co povídat a jen znovu zdůrazním, že nejen o sportu,“ leskly se oči Jakubu Bažantovi při vzpomínce na skvělého sportovce a kamaráda.
