Článek
Tehdy u toho byl v roli jednoho z trenérů i Miroslav Malán, v současnosti kouč béčka VK Lvi Praha a mládežnických kategorií v tomto pražském klubu. Kromě liberecké Dukly vedl v nejvyšší soutěži mužů mj. i celky Benátek nad Jizerou, Ústí nad Labem, Brna, ČZU Praha, což byl předchůdce dnešních pražských Lvů.
Pětašedesátiletý Malán patří k dlouholetým postavám českého volejbalu, v němž si vyzkoušel řadu rolí i trenérských postů. V rozhovoru zavzpomínal na některé úspěchy a rovněž ocenil výbornou pozici současných reprezentačních výběrů.
Můžete shrnout svou hráčskou a později i trenérskou kariéru?
V roce 1979 jsem přišel z Plzně na vojnu do Dukly Liberec, kde jsem působil až do roku 1990. Hned v první sezóně jsem byl u titulu, i když jsem toho jako nováček moc neodehrál. Druhý titul jsem získal v roce 1983, to už jsem byl prvním nahrávačem. Tým vedl trenér Josef Smolka starší, ale už je to opravdu dávno. Z československé ligy jsem potom odešel na pět let do Belgie. Pak jsem se znovu vrátil do Liberce a na rok jsem šel ještě do Jablonce. A poté jsem se dal na trenérskou dráhu, začínal jsem v roce 1998 jako asistent v liberecké Dukle. Trénoval jsem i juniory.
Co považujete za svůj největší trenérský úspěch?
Titul v extralize s Duklou Liberec v roce 2001. Už je to pětadvacet let. Sice jsem byl jen asistentem kouče Ivana Jakubíčka, ale ohromně si toho cením. V týmu působila řada kvalitních volejbalistů, kteří se poté prosadili nejen v domácí lize, ale i v reprezentaci a v zahraničních klubech.
Nemusíme uvádět jména všech hráčů, ale jedno z nich stojí za obdiv. Už tehdy působil v áčku Dukly nahrávač Lukáš Ticháček, který je v extralize jako hráč i letos ve svých čtyřiačtyřiceti letech. Co na jeho dlouhověkost říkáte?
Je to samozřejmě obdivuhodné hrát na nejvyšší úrovni v jeho věku. Pořád má chuť a prostě to umí, takže proč ne. Lukáš Ticháček je součástí velmi silné hráčské generace, která zanechala v českém volejbale velké stopy.
Na podzim 2025 dosáhly reprezentační celky skvělých výsledků na světové scéně. Jak jste to přijal?
Čtvrté místo mužů na mistrovství světa na Filipínách a stejné umístění juniorů na šampionátu této věkové kategorie v Číně jsou úspěchy, na které se dlouho čekalo. Někdy je to lepší, někdy horší, ale tentokrát se to sešlo tak, že z toho byly na obou mistrovstvích světa pozice v absolutní světové špičce.
V rámci evropských pohárů se aktuálně nejlepší české mužské celky měří s mezinárodní konkurencí v Lize mistrů a Poháru CEV.
Byť nejsem přímo v centru dění, tak potvrzují názor, že je dobré, když týmy jako Lvi Praha a VK Karlovarsko konkrétně v tomto období hrají na evropském poli. Pro každého hráče musí být Liga mistrů svátkem.
Takže asi nejsou problémy s motivací, že?
Určitě ne. Evropské poháry jsou pro hráče ideální možností se ukázat i s vidinou toho, že by se mohli dostat i do ještě lepších zahraničních soutěží.
