Článek
Často je k zastižení na zimním stadionu v Praze v Edenu, kde má domácí sídlo HC Slavia Praha. A Tomáš Kucharčík je v klubu trenérem dorostu.
Při náhodné návštěvě slávistického zimního stadionu jsem ho zastihl zrovna v době, kdy se chystal na trénink se svými mladými svěřenci. Ochotně si přesto našel čas k povídání o hokeji.
Nelze začít jinak, než připomínkou světového šampionátu v Norsku. Co pro vás titul mistra světa znamenal?
Lillehammer 1999, to byl začátek zlatého hattricku českého národního týmu na mistrovství světa. Pro mě skvělý zážitek. Byl jsem součástí mužstva, i když jsem asi neměl zásadní roli. V té době jsem hrál za pražskou Slavii. Byl jsem jejím jediným hráčem ve „zlatém“ týmu. Předtím jsem dostával šanci v rámci Euro Hockey Tour, ale tím, že jsem se probojoval přímo do mužstva pro mistrovství světa, se mi splnil klukovský sen.
Rok po olympijském triumfu české reprezentace v Naganu 1998 měl český hokej vynikající reputaci, což se potvrdilo i na zmíněném šampionátu. Zahrál jste si pod trenérem Ivanem Hlinkou, jehož asistenty byly Josef Augusta a Vladimír Martinec.
Někdy přijeli na mistrovství kluci z NHL, ale tenkrát tam někteří nebyli. Nevím, jestli byli zranění, nebo měli čas nebo ne. Přesto za nás hráli skvělí střední útočníci – Pavel Patera, David Výborný, Roman Šimíček. A taky Martin Ručinský, Martin Procházka, Tomáš Vlasák, David Moravec, Viktor Ujčík a rovněž v obraně a v brance byli špičkoví borci.
A vybavujete si podrobně svůj ligový titul s Duklou Jihlava?
To byla nádhera. Dodnes je jihlavský primát v lize z roku 1991 pro Duklu dosud posledním v její historii. Finálovou sérii s Litvínovem jsme zakončili vítězstvím 7:0 na jeho ledě a tím vyhráli 3:1 na zápasy. Trenérem Dukly byl Jaroslav Holík a někteří starší hráči dostali za odměnu to, že se mohli posunout do zahraničí.
Jaká byla takříkajíc „za vás“ extraliga v devadesátých letech?
V Jihlavě jsem působil po titulu ještě dvě sezony, pak jsem byl i v Plzni, rok v zámoří a pak především v pražské Slavii. Zažil jsem jako soupeř takzvanou vsetínskou éru v období 1995-2000, kdy jsem odešel ze Slavie do Finska, kde jsem strávil v součtu čtyři sezony. Prošel jsem i Švédsko, Švýcarsko, Německo, Slovensko, Itálii a mezitím i Znojmo a Vsetín. Hokej mě bavil, a tak jsem ho postupně válel i na nižší úrovni.
Jak nyní přistupujete k trenérské práci v pražské Slavii?
Nějakým způsobem jsem se v tom našel. Slavia sbírá úspěchy s mládeží, o čemž svědčí zastoupení jejích hráčů v mládežnických národních týmech i na draftech. Jsou tam výsledky a myslím, že to má smysl.
