Článek
Od srpna se už Jan Pavlík plně soustřeďuje na práci v brněnském klubu, který obhajuje stříbro v české nejvyšší soutěži, mající nový název Maxa Národní basketbalová liga. S Janem Pavlíkem jsem ale ještě hovořil o jeho angažmá v USK ZVVZ Praha.
Jaký byl pro vás rok na lavičce nejlepšího ženského klubového týmu Evropy?
Takhle byla napsaná smlouva, že tam strávím jednu sezonu, což se stalo. Věřím, že se USK ZVVZ bude dál dařit. Možnost podílet se loni na chodu týmu beru jako obrovskou zkušenost na všech frontách. Spolupráce s paní šéftrenérkou Natálií Hejkovou byla perfektní. Zpočátku jsme se malinko hledali, kdo bude mít jakou roli a nakonec to vykrystalizovalo do té míry, že jsme vyhráli Euroligu. Tím jsem odpověděl na všechno.
Můžete tedy trochu upřesnit svoji pozici v trenérském týmu?
Předně musím říci, že paní Hejková je obrovskou osobností. Měla na starost vlastní vedení zápasů. Já jsem fungoval jako asistent s většími pravomocemi. Chystal jsem tréninky a společně jsme určovali taktiku. Každopádně to byla týmová práce, co se týče trenérského štábu na lavičce.
S klubem USK ZVVZ Praha jste se tedy rozloučil takříkajíc s evropským pohárem nad hlavou. Připomeňte ještě triumf ze španělské Zaragozy…
Na závěrečném turnaji jsme ve finále zdolali turecký Mersin. Pamatuji si nejen zápasy, ale i tamní vynikající atmosféru. Zažily jí teď i hráčky z týmu Žabiny Brno, které hrály kvalifikaci o Euroligu právě v Zaragoze a nešťastně nepostoupily do hlavní fáze. Jelikož se v Zaragoze hraje finálový turnaj tři roky po sobě, španělskému celku hrozilo, že se do Euroligy ani neprobojuje. A kuriózní je, že o osudu série rozhodla ve prospěch Zaragozy česká reprezentantka Veronika Voráčková, kterou jsme loni měli v USK, odkud v létě přestoupila do Španělska.
Jistě jste zaznamenal velké změny v kádru USK ZVVZ Praha na startu nové sezony…
Spousta hráček z Prahy odešla včetně zkušených cizinek. Pokud jde o české basketbalistky v kádru, tak už jsme zmínili Voráčkovou, ale odchodů je více.
