Článek
Zúčastnil se i dvou zimních olympiád (1988 a 1994).
Momentálně Jiří Doležal působí v pražském klubu HC Kobra, kde je asistentem trenéra u týmu, který hraje druhou ligu. A poskytl původní rozhovor pro Seznam Médium.
Jak hodnotíte svoji reprezentační kariéru?
Za národní tým jsem hrál v letech 1987-1994. Vážím si všech medailí ze světových šampionátů. Hlavně jsem byl rád, že jsem mohl reprezentovat. A ty bronzové medaile? Každá byla jiná. Některá se zklamáním, že jsme nedosáhli výš. Některá s euforií, že jsme ji vůbec získali. Asi bych nerozlišoval, která znamená víc nebo míň, každá měla svoji váhu a hodnotu. Jsem za to vděčný. Byli jsme taková bronzová generace, v době bronzové.
Co si vybavíte třeba z roku 1990?
Že v národním mužstvu s námi začínali Jaromír Jágr, Robert Reichel a Robert Holík. Byli už předtím úspěšní na dvacítkách a po MS odešli do zámoří a rozhodli se pro kariéru v NHL, kde vydrželi dlouho a byli velice úspěšní. Pak se do reprezentace vraceli a opět získávali medaile.
Se stejným rokem je spojen i váš mistrovský titul v československé lize se Spartou.
To bylo taky jedinečné. Sparta vyhrála ligu po třiceti letech, takže velké vzpomínky mi proběhly hlavou při nedávných oslavách 120 let hokejové Sparty. Zúčastnil jsem se podpisové akce, ale hrát jsem nemohl, protože předtím jsem by na operaci s ramenem. Mrzí mě, že jsem nemohl stát znovu na ledě, bylo by to nádherné.
V roce 1990 byl vaším spoluhráčem ve Spartě i nynější sparťanský trenér Pavel Gross. Docela zajímavý fakt, že?
Pavel Gross začínal s velkým hokejem a byl hned u titulu. Přišel jako mladík z Ústí nad Labem a ve Spartě hrál třetí nebo čtvrtou lajnu. Měl pak úspěchy v Německu jako hráč i trenér.
Co tedy říkáte na současnost hokejové Sparty?
Klub má pořád velké ambice. Myslím, že tým dobře doplnili a výsledky odpovídají tomu, co chtějí hrát. A doufám, že v play-off půjdou hodně daleko.
Během vlastní trenérské kariéry jste přivedl v roce 2012 tým Chomutova do extraligy. Jaké to bylo?
Když jsem skončil jako trenér v Berouně a v Chomutově Václav Sýkora, zavolal mi Leo Gudas z chomutovského klubu, jestli bych to vzal. Měl jsem jeden den na rozmyšlenou. Přišel jsem na sraz do Chomutova a nastoupil jsem do autobusu a jeli jsme do Olomouce v rámci semifinále play-off první ligy. Pak jsme přes finále s Ústím a baráž s Mladou Boleslaví postoupili do extraligy.
Kde jste působil po Chomutovu?
Nejprve musím říci, že jsme zpočátku byli s Chomutovem i na pátém místě, hrál za nás při výluce v NHL i Michael Frolík. Pak jsme ale prohráli asi pět zápasů a tak jsem skončil. Po krátkém angažmá v Kadani jsem byl dva roky v prvoligových Litoměřicích. Fungovala spolupráce trojúhelníku Litoměřice, Sparta, HC Lev Praha.
Zdroj: autorský text
