Článek
Nastupujícího lodivoda úřadujících extraligových šampionů čeká velká výzva. A tou jistě budou ambice navázat na práci svého renomovaného předchůdce. Zdeněk Šmejkal naposledy trénoval sedm let v Rakousku, ale k českému volejbalu měl pořád blízko.
Jako sportovní novinář znám Zdeňka Šmejkala z doby, kdy už dříve působil v extralize. A známé je i jeho účinkování u reprezentačního áčka mužů.
Při jednom z rozhovorů se zkušeným trenérem jsem se ho zeptal, jak si váží mistrovského titulu s Ostravou z roku 2013?
„Kdo chce uspět na této úrovni, nestačí k tomu jen tvrdá sportovní práce a vědomí, že odvádíte v tréninku i při zápasech maximum. To jsou důležité předpoklady, ale musí se sejít i vhodné podmínky, prostředí - a málo platné, člověk potřebuje i štěstí. Navíc na titulu bylo pěkné i to, že jsme nepatřili mezi favority. Cílem bylo semifinále a získali jsme zlato,“ říkal tehdy Zdeněk Šmejkal spokojeně.
Jenže tehdejší ostravský hráčský kádr se bohužel rozpadl. Jak se s tím kouč vyrovnával?
„Určitě nás to mrzelo a v podstatě to člověk má v hlavě pořád.Ale bylo neúnosné, aby se po takovém úspěchu tým udržel pohromadě. Je to tak, že se dva tři roky něco buduje a pak se to snažíte zúročit,“ nabídl trenér svůj přístup.
V minulosti se mu dařilo skloubit práci klubového trenéra se stěžejní roli u národního týmu.
„Byl jsem rád, že mi Ostrava vycházela vstříc. I během léta jsem se naplno věnoval povinnostem u reprezentace, postupně jsem se však mohlsoustředit jen na činnost u extraligového celku. Po lize jsem zase přepnul myšlenky na reprezentaci, s níž jsme například startovali na mistrovství Evropy 2015 v Bulharsku a Itálii,“ svěřil se Zdeněk Šmejkal.
