Článek
Výrazně se do kronik zapsali někdejší vynikající reprezentanti a trenéři Petr Kop a jeho syn Martin Kop.
Petr Kop, který zemřel v roce 2017, patří k největším legendám v rámci světového volejbalu. Hodně o tom ví právě i jeho syn a současný trenér Martin Kop, s nímž jsem hovořil při jednom z extraligových zápasů.
Můžete na úvod shrnout největší sportovní úspěchy vašeho otce v jeho bohaté sportovní kariéře?
Po tátovi mám jeho medaile. Těmi nejcennějšími z hráčské éry jsou zlatá z mistrovství světa 1966, stříbrná z olympiády v Tokiu 1964 a bronzová z olympiády v Mexiku 1968. Tedy z těch olympijských her, kde se proslavila sportovní gymnastka Věra Čáslavská, v té době hvězda světového sportu. Otec získal více medailí ze šampionátů, ale připomněl jsme „pouze“ ty nejznámější. Samozřejmě cítím nostalgii, když o tom hovořím. Tehdy patřilo Československo ve volejbale ke světové špičce.
Hlavně slavná mexická olympiáda 1968 hodně rezonuje z pohledu Československa ve sportovním i celospolečenském prostředí až dodneška.
Je to tak. Já jsem se narodil až po té olympiádě, konkrétně o rok později v roce 1969.
Jen pro doplnění, váš otec Petr Kop byl postupně také hlavním trenérem reprezentace mužů i žen. Ale věnujme se teď vašemu hráčskému působení v národním týmu.
Absolvoval jsem jako hráč pět mistrovství Evropy za sebou. Stihl jsem ještě poslední šampionát pod hlavičkou společného Československa, pak to byla česká reprezentace. Tehdy bylo těžké se na mistrovství Evropy vůbec dostat, prostě nic nebylo jednoduché. Přesto jsme v roce 1999 vybojovali čtvrté místo, když tam hrálo jen osm elitních celků. Narazili jsme na Nizozemce, týmy Francie, Itálie i Jugoslávie. Tedy včetně tehdejšího Ruska, které získalo stříbro, samé světové volejbalové velmoci.
A vaše trenérské zkušenosti z evropského šampionátu?
Byl jsem asistentem trenéra Jiřího Nováka u národního týmu na mistrovství 2019 v Ostravě. Porazili jsme olympijské vítěze Francii a dostali se mezi osmičku, která je vyrovnaná. Hrálo se za covidu a na zápasy v Ostravě mohlo chodit jen na šest tisíc diváků. Kdyby to bylo ve standardních podmínkách, asi by byla ostravská aréna vyprodaná.
Jaké dojmy jste si pak odnesl do další trenérské kariéry v české extralize?
Mám krásné vzpomínky. Být u reprezentace a podílet se na její činnosti a vystupování i z postu asistenta trenéra je vždycky čest pro každého. Národní tým považuji za vrchol a určitě výstavní skříň českého volejbalu. Už samotný start na světovém šampionátu bude úspěchem a potvrzením toho, že volejbal patří k super kolektivním sportům v republice.
