Článek
Jeho skladby tak mohli slyšet lidé v koncertních síních i několik generací dětí, sledujících v televizi Pohádky o krtkovi, Krkonošské pohádky nebo příhody Spejbla a Hurvínka.
S Vadimem Petrovem hovořila před několika lety publicistka Ing. Lada Kutějová. A protože ji uznávaný umělec při obsáhlém rozhovoru nechal nahlédnout do svých myšlenek, požádal jsem autorku interview o vzpomínku na setkání s ním.
„Česká kultura má hluboké kořeny, je originální a považuji za důležité českou hudbu nejen zachovat, ale dále rozvíjet,“ říkal tehdy hudební skladatel profesor Vadim Petrov se zaujetím Ladě Kutějové, která jej navštívila u něj doma. Jakou roli by měla hrát v rámci a z pohledu České republiky, Evropy a světa česká hudba? To byl jeden z tematických okruhů, ke kterému se skladatel vyjádřil.
„Hudba ve všech svých projevech je nedílnou součástí každé svébytné národní kultury a provází člověka od narození až do konce života. Jinými slovy řečeno má své hluboké historické kořeny, svou současnost i budoucnost. Každý její projev je odrazem našeho niterného cítění a myšlení, které je vázáno k místu a lidskému národnímu společenství, kde jsme se narodili a kde žijeme,“ přemítal Vadim Petrov.
„Mluvíme tedy o naší české národní kultuře a české hudbě s bohatou historickou tradicí. Na naši minulost, co nám naší předci zanechali, musíme pohlížet s úctou, hlubokou pokorou a vděčností, protože málokterý národ může být hrdý na tak velký počet světových velikánů jako my. Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Josef Suk a další proslavili naši zem po celém světě, a to nemluvím o ostatních hudebních žánrech, literatuře, poezii, divadlu, filmu atd.,“ podotkl Vadim Petrov.
Další oblastí, ke které měl Vadim Petrov co říci, byl jeho pohled na výuku hudby na českých školách - ať už na specializovaných (konzervatoře), tak základních (v rámci výuky hudební výchovy).
„Abychom si uchovali své postavení doma i ve světě, tj. abychom si uchovali svou morálku, lidský profil i kulturní úroveň, musíme celoživotně, v každém věku i na každém postu o tyto hodnoty pečovat a rozvíjet je. Tato cesta je trnitá a začíná u každého již v útlém věku,“ přemítal profesor.
„Již rodina by měla děti učit dostupné národní písničky, říkánky a veršíky, mateřské školky by měly v kolektivu tyto tendence rozvíjet a posilovat. Školy by měly na různých stupních vytvářet pěvecké soubory, divadelní kroužky, hudební skupiny již s možností veřejných vystoupení a projevů. A nakonec umělecké školství, kromě potřebné profesionální výuky, by mělo vychovávat studenty k vědomí, že pravé umění je takové, které slouží svým posluchačům, čtenářům a divákům, a přináší jim chvíle oddechu, životní pohody a radosti,“ shrnul Vadim Petrov svůj přístup k hudební výuce.
