Článek
Pracuje na Klinice popáleninové medicíny a rekonstrukční chirurgie ve Fakultní nemocnici Ostrava, kde je přednostou.
Se Zdenkou Němečkovou hovořila publicistka Lada Kutějová. A tak jsem ji požádal, jestli by mohla přiblížit, o čem si spolu povídaly. Z tehdejšího rozhovoru vyplynulo, že Zdenka Němečková se narodila v Ostravě, kde má rodinu z matčiny strany.
Ale když jí bylo půl roku, tak odcestovala s matkou do Bosny Hercegoviny, kde na ně čekal otec s rodinou. Do svých patnácti vyrůstala v domečku kousek od Sarajeva.
Zdenka Němečková také zavzpomínala na svoje dětství strávené v Sarajevu.
„Do deseti let jsem bydlela na vesnici s prarodiči několik kilometrů od Sarajeva. Byla jsem u nich nejspokojenější, protože oba rodiče pracovali a babička s dědou se mi hodně věnovali. Nechodila jsem do školky, ale hrávala jsem si s dětmi od sousedů a krásně jsme si společně užívali. Od druhého stupně základní školy jsem pak šla do Sarajeva, kde jsem studovala ještě jeden rok gymnázium. Pak už začala válka a my jsme se vrátili do Ostravy,“ vybavuje si.
Autorka rozhovoru Lada Kutějová se Zdenky Němečkové také zeptala na bosenskou kulturu. A jakých nejsilnějších stránek si na ni cení.
„Jeto rodina a soudržnost mezi jednotlivými členy, ale i sousedy a kolegy v práci. Skvělou věcí je odvaha lidí. Když se na něčem domluvíte, že do něčeho půjdete, nikdy se nestane, že lidé by si to rozmysleli a na poslední chvíli cukli od daného záměru. Jejich hrdost jim to nedovolí,“ vykládala Zdenka Němečková.
A přiblížila svůj pohled na hlavní město Sarajevo.
„Je veliké a krásné. Je obklopeno krásnými horami, protože se nachází v údolí. Z kopce je nádherný pohled na celé město. Mně se líbí stará i nová část. Co mě stále překvapuje, že je dlouho po válce a stále jsou vidět známky střílení na budovách, které jsou neopravené. Město je stále relativně chudé. Ze Saudské Arábie proudí mnoho peněz na výstavbu mešit, kterých je opravdu mnoho,“ líčila svoje poznatky.
S Bosnou je stále spjata a jezdí tam. Proto může srovnat život lidí v Ostravě a Sarajevu.
„Zásadním rozdílem je společenský život. V Česku každý funguje více sám za sebe, ale na Balkáně jsou lidé stále spjati navzájem a není to jen rodina. Sousedé se navštěvují a pomáhají si a učí tak i své potomstvo. I za války se drželi pospolu a vzájemně se podporovali. Rodiny často žijí společně v jednom domě nebo blízko sebe. Děti pečují o své rodiče a velmi zřídka se stává, že prarodiče končí v domově důchodců,“ zakončila Zdenka Němečková.
