Osmdesát let Sokola Dolní Dunajovice

V sokolské kronice se píše, že byl dolnodunajovický oddíl založen na podzim 1945. Bližší informace z počátků jeho existence ale chybí, nad čímž si posteskl už Filip Hron při zakládání této kroniky v roce 1975: „Na počátky založení tělovýchovné jednoty v naší obci jsou jen matné vzpomínky, poněvadž není dochován žádný písemný materiál. Je ku škodě pro celou naši tělovýchovu v obci, že nebyla založena kronika, kde by byl zachycen celý rozvoj tělovýchovné činnosti u nás.“ Co je však podstatné, podařilo se mu zjistit, že jako první zahájila činnost fotbalová sekce.

Nepřekvapí, že se v poválečných měsících s oficialitami nikdo příliš nezdržoval, lidé měli chuť sportovat a sdružovat se, takže k úřednímu založení Sokola došlo až v červnu 1946, kdy se podle pravidel konala ustavující schůze, kde byli zvoleni také první funkcionáři: starostou se stal Josef Korotvička, místopředsedou Jan Knotek, jednatelem Karel Bohuslav, náčelníkem Josef Benýšek, náčelnicí Drahoslava Jeřábková, hospodářem Jan Vašíček, pokladníkem Otta Knotek, vzdělavatelem Milan Jelínek. Do prvního výboru zasedli ještě Josef Moudrý, Leopold Bobčík, Marie Lapčíková, Richard Lapčík a Karel Krchňák. Právě Karel Krchňák spolu s bratrem Janem patřili k vůdčím osobnostem tělocvičné sekce Sokola, která měla v předválečném období širokou základnu.

Vlajkovou lodí dolnodunajovického sportu byl ale fotbal, který relativně krátce po založení zažil také své nejslavnější období. Ovšem nikoli pod hlavičkou Sokola. Koncem roku 1952 proběhla v československé tělovýchově velká reorganizace, v rámci níž se stávající sportovní kluby a oddíly stávaly součástí dobrovolných sportovních organizací, spadajících pod různé podniky. Náš fotbalový oddíl nově přešel pod patronát tehdejšího zemědělského kolosu Československé státní statky a spolu s tím získal i nové jméno: Dynamo Dolní Dunajovice. Tou dobou se naše obec pyšnila jedním z nejlepších fotbalových mužstev tehdejšího mikulovského okresu. Fotbalisté hrávali pravidelně na špici okresního přeboru a ve druhé polovině padesátých let přišly největší úspěchy. Dynamo s přehledem ovládlo okresní přebor a od roku 1956 si zajistilo účast ve třetí nejvyšší krajské soutěži, označované tehdy jako II. třída. Soupeření s tradičními okresními rivaly tak nahradily např. zápasy s Rudou Hvězdou Znojmo nebo Sokolem Dukovany. První dvě sezóny ve II. třídě se Dolní Dunajovice držely ve středu tabulky, třetí rok se ale nedařilo a fotbalisté sestoupili zpět do okresního přeboru.

Vyjmenovat spolehlivě hráčskou sestavu Dynama je dnes už velmi obtížné, takže si připomeňme alespoň některé hráče, kteří v padesátých letech oblékali dunajovický dres a zažili tu větší, tu menší část úspěšné fotbalové dekády. V brance chytávaly dlouholeté brankářské opory Ferdinand „Ferda“ Ryšánek a František Martinec. Obranu dirigoval spolehlivý Jan Rampula, kterému zdárně sekundovali Rudolf Malík a Josef Kopřiva. Ve středu záložní řady zářil Miroslav Řičánek, eso dunajovického Dynama, který si svými výkony řekl o pozvánku do výběru nejlepších hráčů mikulovského okresu. K dlouholetým oporám záložní řady patřili rovněž Stanislav Stopka, Vladimír Kališ a nelze opomenout ani Ladislava Maťáka. Obávanými křídelními útočníky Dynama byli Ladislav Kroupa a Petr Kopřiva, který byl zřejmě nejlepším dunajovickým střelcem padesátých let. Ve středu útoku se pohyboval další vynikající útočník Ladislav Kopřiva. Z lavičky mužstvo vedl obvykle Antonín Zimolka nebo Josef Zelený. Ten byl také dlouholetým trenérem dorostu, který vychoval celou řadu vynikajících hráčů pro A-tým.

V padesátých letech se ale utvořily i další dva oddíly, volejbalový a šachový. Mezi volejbalové nadšence tehdy patřil např. Vilém Beutl, který celý oddíl vedl, František Kvarda, Jan Rampula nebo Vladimír Vičar. Koncem padesátých let oddíl ukončil činnost, aby se o pár let později znovu zvedl pod vedením Bolka Komárka a v šedesátých letech úspěšně působil v okresním přeboru. U počátků šachového oddílu v roce 1953 byl opět všestranný Jan Rampula, který se oddílu věnoval více než dvacet let. První soutěží byl přebor Dolních Dunajovic, jeho prvním vítězem byl Miroslav Hladík. Mezi úspěšné šachisty patřil také Karel Stehlík, Ludvík Malý, Bohuslav Babirád, Ladislav Kroupa, Miroslav Hladík nebo Josef Hasník. Šachisté se v některých letech účastnili i okresního přeboru.

Od roku 1964 se hrál v Sokole krátce také stolní tenis, zpočátku opět formou přeboru Dolních Dunajovic. Prvním vítězem se stal Anton Schnelly. Brzy však tento oddíl svou činnost ukončil, čas od času se k ní ale na pár let vracel. Z výrazných jmen lze připomenout např. Bohumila Damborského, který si svými výkony řekl o přestup do Tatranu Poštorná, kde dosáhl celé řady úspěchů.

Vraťme se ale zpět k fotbalu. Po sestupu z krajské soutěže následoval pád až do nejnižší, čtvrté třídy, z níž však fotbalisté brzy postoupili do třetí třídy, která se stala soutěží, v níž se Sokol pohyboval nejčastěji. Po postupu ze 4. třídy v roce 1964 se tu dolnodunajovičtí fotbalisté usadili na dlouhých čtrnáct let, než v roce 1978 slavně postoupili do okresního přeboru. V úspěšné sezóně hájili dunajovický dres např. Alois Matýšek, Marek Cibula, Luboš Kopřiva, Jaroslav Malík, Stanislav Gil, Stanislav Kopřiva, Josef Kališ, Miroslav Lang, Jiří Kadlíček, Milan Kvarda nebo Vladimír Ryšánek. Okresní přebor pak hráli až do roku 1983. 

Mezitím si Sokol pro dolnodunajovické fanoušky připravil jeden z největších fotbalových zážitků. 1. 6. 1980 se naši fotbalisté postavili v přátelském zápase prvoligové Zbrojovce Brno, která se dva roky předtím stala mistrem Československa. V kádru byla stále celá řada hráčů mistrovského kádru včetně kanonýra Karla Kroupy nebo brankáře Josefa Hrona. S týmem ale dorazil i trenér Josef Masopust, vicemistr světa z roku 1962 a držitel Zlatého míče 1962 pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Na dunajovickém hřišti nikdy předtím ani nikdy potom nestál věhlasnější fotbalista. Proti Zbrojovce si tehdy zahráli všechny opory úspěšného týmu z okresního přeboru: Bravenec, Pekařík, Stanislav Kopřiva, Luboš Kopřiva, Kadlíček, Lang, Kališ, Černoš, Ryšánek a Ivaniš.

V roce 1982 tedy přišel opět sestup do 3. třídy, kde se Sokol uhnízdil na dlouhá léta. Jedinou výjimku představovala sezóna 1993/1994. V roce 1993 fotbalisté vyhráli 3. třídu a po letech si opět zahráli okresní přebor. Skončili ale 13. a hned se zase vrátili zpět do nižší soutěže. Od posledního velkého úspěchu Sokola Dolní Dunajovice v roce 2025 uplynulo už dvacet let. Tým trenéra Františka Vaněčka tehdy zvítězil ve své skupině 3. třídy a na jaře 2005 slavil postup do okresního přeboru. V sestavě se nejčastěji objevoval Dušan Schnelly, Vladimír Mikel, Martin Mikel, Roman Novotný, Bohumil Zouhar, Aleš Dudík, Petr Vojáček, Adam Němeček, Vladimír Valerián, Miroslav Ambroz, Milan Konečný, Karel Kořínek nebo Roman Misař. Následovala skvělá sezóna 2005/2006 ve které se zrodil nejúspěšnější tým od legendární generace dolnodunajovického Dynama padesátých let. Konečné 5. místo v okresním přeboru znamenalo nejlepší umístění od roku 1959. Hned v následující sezóně však přišel pád na poslední místo, sestup zpět do 3. třídy, čímž se pro Dolní Dunajovice prozatím uzavřela kapitola účinkování v přeboru okresu Břeclav.

Následující roky by asi v sokolské kronice nebyly zapsány tučným písmem. Doba se měnila, zájem o fotbal na malých obcích postupně upadal a pocítil to i dolnodunajovický Sokol. Postupně sklouzl na chvost 3. třídy, poté následoval pád do nejnižší, 4. třídy a v sezóně 2018/2019 se mužský fotbalových tým z Dolních Dunajovic poprvé ve své historii nepřihlásil do žádné soutěže. Naštěstí však přišla generační obměna, utvořilo se nové jádro a hned od 2019/2020 se Sokol Dolní Dunajovice vrátil zpět do fotbalových soutěží. Tentokrát i s novou vizí důrazu na práci s mládeží, které se nebývale daří a místní mládežnický fotbal začíná pomalu vzkvétat a vrací se do okresních soutěží. „A tým“ Sokola hraje aktuálně 9. ligu, což je nový název pro někdejší 3. třídu, a i tady fotbalistům daří.

Závěrem se ještě podívejme na hřiště, bez kterého by žádný sportovní klub neobejde. V počátcích Sokola se fotbal hrál na konci ulice Polní, toto hřiště však nedostačovalo, takže členové Sokola v roce 1949 začali budovat nové hřiště s kabinami na stávajícím místě na konci ulice U Rybníka. Kolem hřiště vysadili topoly a postavili oplocení. V roce 1951 bylo přistavěno sociální zařízení a přidány hodiny. Větší úpravy kabin, bariéry kolem hřiště a celého zázemí probíhaly ve výročních letech 1965 a 1975, generální oprava v roce 1981. Velká rekonstrukce pak proběhla až v novém tisíciletí. Na podzim 2001 byly po skončení fotbalové sezony pokáceny prosychající topoly a hlavní hřiště bylo posunuto blíže k potoku, čímž vznikl prostor pro tréninkové hřiště, které bylo zaseto 24. 6. 2002. Na něm se začaly hrát mistrovské zápasy již v roce 2003, kdy zároveň začaly terénní úpravy na stavbu tenisových kurtů a hlavního travnatého hřiště, které bylo zaseto 13. 9. 2003. Po skončené fotbalové sezoně byly zbořeny staré kabiny a ještě do konce roku byly zhotoveny základy nových kabin a postavena hrubá stavba. V roce 2005 byly položeny stropy, zhotovena střecha a 16. 7. 2005 byl nový sportovní areál předán Sokolu k užívání.