Problém tří těles „politiky“: Jednotlivec, solidarita a trh – podle čínské sci-fi

V naší společnosti se střetávají tři mocné síly, které se neustále ovlivňují: identita jednotlivce, solidarita společnosti a soutěživost trhu. Podobně jako v románu, i zde je dynamika těchto tří „těles“ plná konfliktů, neustálé změny a často neřešitelných dilemat.

Ve světě „Problému tří těles“ putují tři slunce chaotickými drahami, kdy každé má svůj vlastní zákonitý, avšak v kontextu celku nepředvídatelný pohyb. Stejně tak v politice reprezentuje identita jednotlivce jedno ze „sluncí“. Práva a svobody jednotlivce jsou základem moderního demokratického systému, avšak současně se jedná o prvek, který je těžko říditelný. Ve věku, kdy se jedinec stále více soustředí na svou osobní identitu, genderové sebeurčení, náboženskou či kulturní odlišnost, vzniká otázka: Jakým způsobem můžeme sladit osobní identitu s potřebami společnosti a jejím kolektivním zájmem? Stejně jako ve sci-fi, kde jakákoli změna dráhy jednoho slunce ovlivňuje ostatní i „atmosféru a fyzikální jevy na blízké obydlené planetě“. Pokud má identita jednotlivce příliš velký prostor, může dojít k potlačení až absenci sil společenské soudržnosti i destabilizaci ekonomiky. V „Problému tří těles“ se predikuje období, kdy se domnělé jen jedno existující slunce ocitne ve stavu, že způsobí období stabilního systému, přičemž neznatelně pro obyvatele planety může být i období stavu, kdy jsou všechny tři slunce vůči sobě v únosné či dokonalé harmonii.

Druhým sluncem v politice může tedy být solidarita společnosti – ideál, že by se všichni členové společnosti mohli postarat jeden o druhého a žít v rovnováze ve stmeleném společenském systému. Veškeré snahy o společné blaho a rovnost jsou jejím vyjádřením – od sociálních dávek až po veřejné služby. Avšak podobně jako v případě „planetárních/slunečních“ drah, které se někdy dostávají do chaotických a nestabilních období, i solidarita společnosti může narazit na své limity. Příliš velká závislost na solidaritě může vést ke stagnaci, omezování osobních svobod a rozkladu trhu, který je klíčovým motorem inovací.

Třetím sluncem v politickém „problému“ tedy může představovat soutěživost trhu. Trh funguje na principu konkurence, kde vítězí ten nejsilnější, nejefektivnější nebo ten, kdo dokáže nejlépe reagovat na změny. Avšak přílišná soutěživost může vést k extrémní koncentraci moci a majetku. Podobně jako v „Problému tří těles“ může nekontrolovaná síla tržní soutěživosti přivodit náhlé a fatální krize, které zasáhnou všechny části společnosti.

V „Problému tří těles“ vědci neustále hledají způsob, jak předpovědět stabilní systém. Podobně i v politice je naším cílem najít rovnováhu mezi identitou jednotlivce, solidaritou společnosti a soutěživostí trhu. Každá z těchto sil má své opodstatnění, ale zároveň i svá omezení. Stejně jako ve vesmíru, kde malá změna v dráze jednoho slunce může mít nečekané důsledky na ostatní, i malá politická změna ve prospěch jednoho z těchto tří elementů může ovlivnit zbytek systému.

Liou Cch’-sin ve svém románu zmiňuje různé „éry“, kdy se planeta v problému tří těles dostává do stabilního či chaotického období. Politická teorie nám může nabídnout různé scénáře, jak může budoucnost vypadat v závislosti na tom, která ze tří sil převáží:

V Liou Cch’-sinově trilogii není jasné, zda stabilní konfigurace tří těles vůbec existuje, a podobně ani v politice neexistuje jednoduché řešení pro vyvážení identity jednotlivce, solidarity společnosti a soutěživostí trhu. Musíme se tedy spokojit s myšlenkou, že případná stabilita je dočasná a že politika je neustálým procesem hledání rovnováhy.

Naší snahou by tedy mělo být nejen vyvážení těchto tří sil, ale také uznání, že v každém okamžiku se jedna z těchto sil může dostat do popředí a destabilizovat ostatní. Stejně jako v „Problému tří těles“, i zde musíme být neustále ostražití a připraveni přizpůsobit své strategie, abychom udrželi stabilní politický systém, který bude sloužit všem.