Článek
Její profil mě zaujal hned.
Ne fotkou. Tou větou.
„Hledám muže s humorem. Život je moc krátký na to, abychom ho brali vážně.“
To znělo dobře.
Po zkušenostech ze seznamky jsem totiž začínal mít pocit, že většina lidí hledá člověka s vlastnostmi švýcarského nože. Musí být chytrý, hodný, ambiciózní, sebevědomý, rodinně založený, společenský, sportovní, empatický, finančně zajištěný a zároveň spontánní.
Takže když někdo napsal jednoduše „chci chlapa s humorem“, řekl jsem si, že konečně někdo normální.
Napsal jsem jí.
„Ahoj, podle profilu máme jednu věc společnou.“
Odepsala.
„Jakou?“
„Taky si myslím, že život je moc krátký na to, abychom ho brali vážně.“
„Tak to je dobrý začátek.“
„To jo. Jen doufám, že nejsi jeden z těch, co si myslí, že humor znamená posílat každý den memy.“
„Neboj. Mám i vlastní.“
„Tak to se mi líbí.“
A tak jsme si začali psát.
Po několika zprávách jsem měl pocit, že si rozumíme. Smála se, používala smajlíky a několikrát napsala „😂“, což je na seznamce prakticky úředně ověřený důkaz dobré nálady.
Pak napsala:
„Tak mě zkus rozesmát.“
Tohle je věta, kterou muž na seznamce nechce slyšet.
Protože když žena řekne „rozesměj mě“, je to trochu jako když ředitel firmy řekne novému zaměstnanci: „Tak ukaž, co umíš.“
Rozhodl jsem se to vzít s nadhledem.
Napsal jsem jí:
„Dobře. Včera jsem se rozhodl začít běhat. Po třech minutách jsem zjistil, že moje tělo má jiný názor na moje životní cíle.“
Chvíli nic.
Pak přišla odpověď.
„To je jako vtip?“
„Spíš životní zkušenost.“
„Aha.“
To nebylo úplně ideální.
Zkusil jsem to zachránit.
„Můžu to zkusit znovu. Mám ještě několik neúspěšných pokusů.“
Nic.
Pět minut.
Deset minut.
Pak jsem si všiml, že její profil zmizel.
Přestala mě sledovat.
Tak rychle, že jsem začal přemýšlet, jestli jsem náhodou neurazil i její rodinu.
Neurazil.
Jen jsem udělal něco mnohem horšího.
Řekl jsem vtip, který jí nepřišel vtipný.
A to bylo zřejmě přesně za hranicí.
Ještě ten večer jsem nad tím přemýšlel.
Co vlastně lidé myslí tím, když napíšou, že chtějí někoho s humorem?
Možná chtějí člověka, který je bude rozesmívat.
Možná někoho, kdo má podobný smysl pro humor.
A možná prostě chtějí muže, který bude vtipný přesně tak, jak si představují.
To poslední je ale trochu složitější.
Je to podobné, jako kdybych do profilu napsal:
„Hledám ženu, která dobře vaří, ale pouze jídla, která mám rád.“
Technicky vzato mám vysoké nároky.
Prakticky vzato jsem idiot.
O pár dní později jsme se s kamarádem bavili o seznamkách.
Vyprávěl jsem mu ten příběh.
„A co jsi jí napsal?“ zeptal se.
Řekl jsem mu to.
Začal se smát.
„Takže vtip nebyl špatný.“
„Díky.“
„Jen nebyl pro ni.“
„To je přesně ono.“
„A co napsala potom?“
„Nic. Zmizela.“
Kamarád pokýval hlavou.
„Tak to máš vlastně štěstí.“
„Proč?“
„Protože sis ušetřil tři týdny psaní, dvě kávy a následnou přednášku o tom, že nejsi dost zábavný.“
Musel jsem uznat, že má pravdu.
Od té doby už na seznamce větu „hledám někoho s humorem“ neberu jako kompliment.
Beru ji jako pracovní nabídku.
A před nástupem do zaměstnání bych si chtěl přečíst podmínky.
Ideálně včetně seznamu vtipů, které jsou povoleny.
Protože dnes už vím jednu věc.
Nejtěžší na seznamování není někoho rozesmát.
Nejtěžší je zjistit, jestli se smějete stejným věcem.
A někdy to zjistíte až ve chvíli, kdy vás ten druhý přestane sledovat.
