Článek
Tento rozhovor se uskutečnil v září 2024 v šatně divadelního sálu školy Komenský, kde se naše společné vystoupení uskutečnilo.
Michale, Vy jste do Vídně zavítal nejen díky vystoupení pro krajany.
Ano, druhý důvod je ten, že jsem se svoji manželkou Marcelou slavil kulaté výročí společného života, čtyřicet let. Oslavili jsme romanticky, večeří při svíčkách v hotelu Sacher. Tudíž se spojilo příjemné s užitečným.
„Potkal jsem teď jednu z mála, bylo to venku v dešti.“ Takhle to zpíváte ve své písničce. Opravdu to takhle bylo?
My jsme se s manželkou potkali v jedné pražské restauraci v roce 1984. Ona tam seděla na obědě, já jsem tam přišel a koukám, že nikde nikdo, pouze jedna krásná dívka- zeptal jsem se, jestli si mohu přisednout a začali jsme si povídat. Ona vůbec, protože hrála tenis a byla pořád někde ve světě, neznala české interprety, tak jí jméno Michal David vůbec nic neříkalo. Já jsem to měl stejně, jméno Marcela Skuherská mi taky nic neříkalo. Ona pak odletěla do São Paula, kde s ostatními děvčaty vyhrály Fed Cup. Když se potom vrátily, což bylo někdy v létě, tak jsme si s Marcelou zavolali a 11. září jsme spolu začali žít.
Svatba se konala v roce 1987 a já jsem slyšel zajímavou historku o tom, jak vám František Janeček překazil hostinu.
Říká se, že to byl František. My jsme tu hostinu chtěli mít právě v té restauraci, kde jsme se seznámili. Vašek Hrubý, což byl číšník v daném podniku, mi zavolal, že má špatnou zprávu. Že dostali příkaz z RaJ – tedy podniku Restaurací a jídelen, že nesmí mít v ten den uzavřenou společnost a že musí mít otevřeno pro veřejnost. Naštěstí nám Vašek Hrubý zajistil salónek na Nové scéně Národního divadla, takže to ve finále bylo moc hezké.
Michal David při vystoupení ve Vídni
Váš život je v tuto chvíli hodně nejen o muzice, ale také o cestování, protože žijete střídavě v Česku a na Kanárských ostrovech.
Na Tenerife, což je součást Kanárských ostrovů, máme dům. Strašně rádi tam pobýváme, protože si tam užíváme klid a odpočinek. V Česku je to hodně o práci. I když nahrávací studio mám i na ostrově, tak když jsem tam, beru to tak trochu jako dovolenou a k nějakým větším pracovním výkonům se těžko přesvědčuji. Nemám rád zimní sporty, naopak miluji sluníčko a teplo, takže takové to období plískanic a mrazů nejraději trávím s manželkou na Tenerife.
Jak to máte s Vánoci? Kde je trávíte?
My to máme rozdělené. Zhruba do 26. nebo 27. prosince býváme v Čechách a potom odlétáme do tepla. Ale někdy to bývá trochu posunuté díky pracovním záležitostem. Svého času tam byl s námi na Silvestra i Karel Gott, bylo tam 30 stupňů a koupali jsme se v moři. Tam jsou opravdu jiné svátky, zažili jsme i vánoční svátky přímo tam, vezl jsem si s sebou i kapra, protože tam ho neseženete. Oni tam jedí ryby, ale pouze mořské. My jsme si tam dovezli kapra, udělali bramborový salát a užili si to.
Vy jste především autor hudby, ale občas zabrousíte i do textů k písničkám. Je pro Vás těžší psát hudbu nebo slova?
Přiznám se, že těch textů mám pouze několik, třeba když jsem skládal hymny nějakým sportovním klubům. A samozřejmě k písničce Náš cíl, kterou jsem složil pro moji manželku k výročí seznámení. Jinak jsem měl profesionální textaře, musím vzpomenout Edu Pergnera, který mi napsal texty k filmovým hitům – Diskopříběh, Vítr v kapse, Láska z pasáže. Pak jsem měl Richarda Bergmana, Jardu Machka, Františka Řebíčka.
Máte za sebou velké množství hitů, které zná několik generací. Ale Váš život nebyl pouze procházka růžovou zahradou. Zemřela Vám dcera, když jí bylo deset let. Podobnou osudovou ránu zažil i skladatel Karel Svoboda. Vás oba to postihlo v roce 2000. I když je to určitě nejhorší, co se člověku může stát, když se dívá do hrobu svého dítěte, Vy jste se s tím vypořádal lépe než on. Karel Svoboda se zastřelil v roce 2007.
Karel měl v posledních letech svého života deprese, takže to určitě nebylo jen kvůli tomu, že přišel, stejně jako já, o dceru. Bral medikamenty a ten život už nebral plnohodnotně. Těch faktorů tam bylo víc. A možná neměl tolik štěstí, jako mám já. Mám Marcelu, se kterou jsem 40 let a my dva jsme spřízněné duše. Nás dva ta těžká životní zkouška ještě víc spojila. Karla a Vendulu zase naopak více oddělovala. Každopádně člověk se s tím nikdy nesrovná, pořád to bolí a nikdy se to neztratí. I proto vychází píseň Pár přátel, kterou si vybrala jedna charitativní organizace v USA, která je přetextována do angličtiny. Datum vydání na 4. února bylo stanoveno proto, že je to celosvětový Den boje proti rakovině.
Abychom to naše povídání zakončili trochu veseleji, vstupujete do věku důchodcovského. Jak s ním naložíte? Plánujete si pořídit papuče k televizi?
To snad doufám ne! I když s ohledem na naše zákony budu oficiálně důchodce, tak se rozhodně ještě nehodlám vzdát svojí práce. Dokud budu moct zpívat, budu mít své publikum a plné sály, tak do důchodu nepůjdu.
