Článek
Jsem pouhý obyčejný, měkký cíl, ale s informacemi a prací policie jsem celkem spokojena.
Všechny podrobnosti se nikdy nedozvíme, ale kdo je potřebuje, kromě pozůstalých a vyšetřovatelů, vědět? Některá fakta nám policie sdělit nemůže, protože se celý ten masakr stále ještě vyšetřuje a některá fakta nám ani sdělit nebude chtít, aby si to jiný magor nevzal jako mustr. O práci policie a o postupu také nikdo z amatérských detektivů nemusí vědět detaily z důvodů, které jsem uvedla v předchozí větě.
Rozhodně ale selhal systém nebo úředník, to nelze popřít, když v dnešní online době si může v podstatě kdokoliv pořídit bez potíží několik zbraní a nikoho to nevaruje.
To ovšem není chybou policie.
Z tiskovky policie jsem pochopila, že po tragické události ze Zábřehu, která skutečně policii zaskočila a ukázalo se, že není připravena a cvičena na podobný zásah, došlo k tomu, že se policie školila a přebírala zkušenosti od americké policie, která má bohužel s podobnými útoky osamělých vlků, bohaté zkušenosti. A bylo řečeno, že při zásahu se prvotně jedná VŽDY o neorganizovaný postup.
Přednost má vždy záchrana a pomoc raněným, vyklizení budovy a její průzkum. Pokud měla policie indicie, že pachatel může mít komplice nebo že může být v budově FF (nebo v dalších budovách) nainstalováno výbušné zařízení, byl zásah a postup policie pochopitelný a správný. To ostatně potvrdila i vyšetřovací komise.
Doufám ale, že se velmi zpřísní přístup ke zbraním a k vydání zbrojních průkazů do rukou amatérů. A že se důsledně prověří držitelé již dávno vydaných zbrojáků a všechny zbraně, které mají tito naši spoluobčané v držení. I s absolvováním a zavedením povinných psychotestů pro současné i budoucí držitele .
Můj soukromý názor je, že v mnoha případech by žadatelům o dlouhou zbraň, stačilo pouhé chirurgické prodloužení penisu. Tím by se vyřešil jejich mindrák a nemuseli by si zvyšovat sebevědomí držením zbraní. Mezi námi ženami… velké auto, silná motorka, dlouhá zbraň , z toho mi vychází podezření, hraničící s jistotou, že dotyčný má plné kapsy modrých pilulek a zmuchlanou ponožku pro větší dojem, nacpanou v příklopci.
Pokud má nějaký civilista touhu držet zbraň a případně oprávněně střílet na lidi, může vstoupit do nějaké ozbrojené, profesionální složky nebo se může obléknout do jehličí a odjet bojovat na Ukrajinu proti ruským teroristům, kteří masakrují civilisty v jejich vlastní zemi a v jejich vlastních domovech.
Jednu krátkou zbraň k vlastní obraně dovedu pochopit. Zrovna tak držení zbraní u myslivců. Ale na co proboha potřebuje několik zbraní, natož dlouhých, kdejaký amatérský civil? Ke sportovní střelbě? K tomu potřebuje funkční, smrtonosné zbraně doma? Pokud někdo takový potřebuje zbraň k tréninku a navštěvuje střelnici, mohou být tyto „sportovní“ zbraně v depozitu střelnice. Bylo by to jednoduché a účinné řešení.
K vlastní osobní obraně nebo k obraně svého obydlí nikdo nepotřebuje zbraň nebo dokonce několik zbraní, s dosahem několika stovek metrů a s optikou. Leda že by někdo někdy chtěl vzít zákon do vlastních rukou a uspořádat lov na podezřelého násilníka nebo zloděje, bez policie a soudu.
Raději se budu spoléhat na profesionály z řad policie a armády, než aby kdekdo mezi námi běhal s kvérem v kytarovém futrálu. Policii bychom měli poděkovat, nechat ji v klidu pracovat a nechat je dovyšetřit okolnosti toho masakru a rodinám obětí i zraněných bychom už neměli svým hloupým nimráním , sypat sůl do dosud živých ran.
Mně, jako empatické osobě, velmi vadí časté přehrávání autentických videí ze zásahu, znovu a znovu se mi vybavují ty okamžiky, které nám zkazily sváteční, předvánoční náladu a navždy je už nikdy nevymažu z paměti. Vadí mi i neustálé dotěrné a hnidopišské otázky z řad novinářů a některých politiků. Začínám je podezřívat, že už nejde o investigativní činnost, ale o snahu získat senzaci za každou cenu nebo politický kapitál.
Nejhorší je ale „vyšetřování“ amatérských kriminalistů z různých „jednotek“ na diskuzních fórech a z „útvarů“ na sociálních sítích. Ti lidé často až do 21. 12. nevěděli ani co znamená zkratka FF UK, ale teď jsou nekompromisními kritiky práce policie, snaží se hledat bílá místa a tuší spiknutí. Přitom ještě před několika málo lety byli odborníky na covid, potom vojenští poradci k situaci okolo válečného napadení svrchovaného státu Ukrajina a nedávno i renomovanými ekonomy a politiky.
Všichni potřebujeme čas a klid na pietu, nesmíme zapomenout, ale musíme se vrátit co nejdříve k běžnému životu. A především bych přála raněným dostatek klidu k doléčení a k navrácení psychické rovnováhy. Ani rodinám pozůstalých jistě nepomáhá stálé jitření vzpomínek na okolnosti, kdy tragicky ztratili svoje blízké.
Takže bychom se měli opět věnovat svým obvyklým činnostem, svým blízkým, jestli třeba některý z nich nemá nějaké psychické problémy, nevzpomínat na zrůdného psychopata, ale také stále dokola nejitřit čerstvé rány .
Přeji všem mnoho sil a rozum do hrsti!
