Článek
Výkon rodičovské odpovědnosti s sebou nese mimo jiné rozhodování v různých oblastech života dítěte, kam patří například otázka vycestování dítěte do zahraničí. V ideálním případě by oba rodiče měli jednat ve vzájemné shodě. Bohužel však téměř nikdy se dva lidé neshodnou ve všem, a názor druhého z rodičů se může v některých více či méně závažných věcech lišit. Po rozvodu či rozchodu navíc bývají vztahy mezi rodiči často napjaté a může docházet k situacím, kdy jeden z rodičů brojí proti rozhodnutí druhého rodiče spíše proto, aby mu tím způsobil komplikace.
Rozhodování o běžných či významných záležitostech dítěte
Obecně platí, že o běžných záležitostech dítěte může rodič rozhodnout samostatně, aniž by toto rozhodnutí musel konzultovat s druhým z rodičů či k tomu potřeboval jeho souhlas. Půjde například o účast na škole v přírodě, přespání u kamaráda, návštěvu kadeřnictví nebo nákup nových bot. Na druhé straně zákon hovoří o významných záležitostech dítěte, u nichž je nutné, aby se na rozhodování podíleli oba rodiče. V ustanovení § 877 odst. 2 občanského zákoníku je uveden demonstrativní výčet takových záležitostí, k nimž patří zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte. [1]
Pokud jde o vycestování dítěte do zahraničí, musíme rozlišit, zda má taková cesta charakter běžné či významné záležitosti. Představme si situaci, kdy jeden z rodičů získá lukrativní pracovní příležitost v zahraničí, hodlá se tam přestěhovat a dítě chce vzít s sebou. Zde bezpochyby půjde o významnou záležitost, jelikož by tím došlo ke změně bydliště dítěte, k vytržení dítěte z dosavadního prostředí. [2] Pokud by rodič takto převezl dítě přes hranice bez souhlasu nebo dokonce bez vědomí druhého rodiče, dopustil by se tím únosu dítěte a byl by nucen čelit právním následkům, které se s takovým protiprávním jednáním pojí. [3] Charakter významné záležitosti bude mít i studijní pobyt v zahraničí, takový pobyt má totiž vliv na plnění školní docházky a často vede k prodloužení studia.
Krátkodobé cesty do zahraničí
O mnoho častěji se však bude jednat o krátkodobé cesty do zahraničí, kdy se jeden z rodičů plánuje vydat s dítětem na dovolenou. Pokud má zahraniční dovolená trvat více než 2-3 dny, je vhodné, aby o tom druhý z rodičů věděl [4], zákon však nestanovuje žádný konkrétní počet dnů, při jejichž přesažení by bylo nutné vyžádat si souhlas druhého z rodičů. U dětí, které navštěvují školu, bude hrát roli zejména skutečnost, zda je dovolená plánována v období letních prázdnin či během školního roku, obecně je lepší plánovat dovolené či výlety spíše mimo školní dny, aby dítě nezameškalo větší část výuky.
Dalším aspektem jsou legislativní podmínky konkrétní země, kterou má dítě navštívit. Překročení hranice některých státu je podmíněno předložením písemného souhlasu druhého z rodičů, obdobně pokud dítě cestuje samo nebo s jinými osobami, například s prarodiči či s dalšími příbuznými. Při hraniční kontrole by tak mohl nastat problém, pokud by písemný souhlas absentoval. [5]
Se vstupem do určitých destinací navíc platí povinnost absolvovat očkování. Vzhledem k tomu, že očkování, které je prováděno nad rámec vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, samo o sobě představuje zásah do tělesné integrity dítěte a lze tak podřadit pod pojem nikoli běžný léčebný a obdobný zákrok, [6] měl by být ze strany druhého rodiče udělen souhlas s aplikací takové vakcíny, a tedy i souhlas s cestou do daného místa. Pokud by druhý z rodičů odmítl souhlas udělit, například z důvodu, že se podání konkrétní očkovací látky dětem nedoporučuje nebo je spojeno s nežádoucími účinky, lze to považovat za legitimní důvod pro zákaz vycestování do takové destinace.
Nahrazení souhlasu druhého rodiče soudem
Pokud druhý rodič brání dítěti ve vycestování, aniž by k tomu existoval legitimní důvod, nabízí se možnost obrátit se na soud, který po zvážení všech okolností vydá rozhodnutí, na jehož základě bude dítěti umožněno vycestovat i proti vůli rodiče. [7] Soud přitom zvažuje, zda je plánovaná cesta pro dítě vhodná s ohledem na jeho věk a zdravotní stav, přínosy a rizika takové cesty, vliv takové cesty na školní docházku dítěte či na výkon rodičovské odpovědnosti. Zasáhne-li cesta do soudem nařízené doby, kdy má dítě trávit čas s druhým z rodičů, je třeba stanovit, zda a případně jakým způsobem bude tento čas kompenzován.
Přestože zákon zakotvuje možnost požádat soud o svolení k cestě do zahraničí, a tedy dosažení takové cesty navzdory nesouhlasu druhého z rodičů, primárně by měli rodiče vyvinout snahu o kompromis, například se dohodnout na délce cesty, cílové destinaci nebo na tom, že bude cesta realizována v době školního volna. Konflikty rodičů totiž mohou vést k psychické nepohodě a pokusům o narušování cesty ze strany druhého z rodičů, což může mít za následek pokažení celé dovolené.
Pokud byste měli ohledně vycestování s dítětem do zahraničí podrobnější dotazy, doporučujeme obrátit se na advokát se specializací na rodinné právo, který vám pomůže předejít zbytečným problémům.
JUDr. Marek Matěna,
advokát působící v Olomouci, Ostravě a Pardubicích
Citace a poznámky pod čarou
[1] zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[2] K pojmu bydliště např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2394/2012.
[3] ROGALEWICZOVÁ, Romana. Určení místa bydliště jako významná záležitost dítěte. Právní rozhledy, 2019, č. 19, s. 649.
[4] PTÁČEK, Radek, PEMOVÁ, Terezie. Sdílené rodičovství. Praha: Portál, 2024.
[5] MZV ČR nedisponuje seznamem zemí, které mají tuto povinnost zakotvenou přímo ve své legislativě. Vzor souhlasu v českém a anglickém jazyce dostupný na https://mzv.gov.cz/jnp/cz/cestujeme/podminky_vycestovani_z_cr/cestovani_s_detmi.html
[6] Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 15 Co 3/2021.
[7] Soud bude rozhodovat na základě ustanovení § 466 písm. j) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
