Článek
Nedávno jsem potkala známou, která je v 7. měsíci těhotenství. Radostný stav. Problémy s plodností neměli, ale rozhodně to nebylo hned, takže nadšení z „jiného stavu“ z ní zcela pochopitelně sálalo. Po kratším rozhovoru přiznala, že přes veškerý optimismus a vděčnost je jí fyzicky poměrně zle. Ranní nevolnosti nezmizely, ale hlásí se v jakoukoli denní dobu. S rostoucím břichem se hůře a hůře spí, únava je každodenní záležitost, občas na ní jdou mírné mdloby. Znáte to. Doktorka jí prý nabízela, že ji pošle na rizikové těhotenství. Na můj dotaz, proč prostě nejde, jsem dostala odpověď, která mě přivedla k zamyšlení, jak se vlastně stavíme k těhotným (rizikovým) ženám.
Režim nemocenské
Důvodů, proč moje známá odchod na rizikové těhotenství zvažuje, a ještě na něj nenastoupila, je několik. V první řadě ji práce baví, má pro ni smysl, a ještě chce dokončit rozdělané projekty, být ve společnosti. Její stav jí práci znesnadňuje, na druhou stranu pracuje v kanceláři, takže fyzicky se o náročnou a ohrožující práci nejedná. Hlavním důvodem je ale režim, v jakém tzv. rizikové těhotenství funguje. Jedná se totiž více méně o nemocenskou – pracovní neschopnost, chcete-li. Nedostane plný plat, což považuje za logické a byť je to nemilé, až takový problém to není. Největší problém jsou vycházky.
Z těhotenství se nevyléčíte
Na rizikovém těhotenství dostanete stejně jako na nemocenské vycházky, tedy čas umožňující být mimo domov. V čase, kdy nemáte vycházky, vás může přijít zkontrolovat zaměstnavatel, později státní úředník. Nejste-li doma, hrozí vám odebrání dávek. U nemocenské mi to přijde jako poměrně logický systém. Jste-li zdravotně indisponovaný, máte se doma léčit, dokud se váš stav nezlepší, abyste mohli do práce opět nastoupit. Z těhotenství se ale nevyléčíte. Nevrátíte se zpět do práce, když budete déle sedět doma. Konec rizikového těhotenství je dán porodem.
Jak se jít projít s břichem
Dle zákona vám vycházky určí váš ošetřující lékař, maximálně však na 6 hodin denně. Časy vycházek jsou oznámeny danému orgánu a vy se jimi musíte řídit. V tom vidím ten největší problém. Řeknu vám spoiler – nevolnosti si nenaplánujete. Takže zatímco máte nahlášenou vycházku od 9 do 15:00, vy tento část strávíte doma s nevolnostmi. Ustoupí vám nevolnosti odpoledne? Smůla. Budete sedět hezky doma. Chtěli jste jít s partnerem na večeři v restauraci, protože to je na dlouho poslední příležitost? Nic nebude.
Představa, že rizikové těhotenství bude probíhat podobně jako nemoc – tedy, že se bude stav díky odpočinku postupně zlepšovat, je lichá. Naopak. S větším břichem bude sil ubývat.
Těhotná – zodpovědná – svéprávná
Přemýšlím, proč stát nepřemýšlí nad těhotnou ženou, jako nad zodpovědnou osobou, která je schopná samostatně vyhodnotit, kdy ji její stav dovoluje jít se projít? Konec konců si zvolila cestu mateřství, porodí nového daňového poplatníka, o kterého se bude mnoho let (spíše celý život) starat a bude ho živit především ze svých/rodinných příjmů. Tohle samo o sobě nese největší životní zodpovědnost. Jsem přesvědčená, že těhotné ženy by podmínku vycházek vůbec mít neměly.
Nepochybuji, že se najde část lidí, kteří nad tím budou uvažovat z opačného úhlu pohledu.
„Co když to žena zneužije a půjde na rizikové, aby nemusela pracovat? To nám tu pak budou po městech běhat „zdravé“ těhotné, kdy se jim zachce? To může někdo zneužít!“
No někdo asi ano. Konal by se ale při změně systému hromadný odchod těhotných žen z práce? V době, kdy značně roste věk prvorodiček a mnoho žen odkládá mateřství právě kvůli budování kariéry, o tom dost pochybuji. Volila bych tedy přístup „presumpce nevinny“, nepodezřívala bych všechny ze zneužití systému a raději bych sázela na tu zodpovědnost a důvěru.
Nemocenská/těhotenská
Já osobně jsem pro změnu systému. Nejedná se o žádnou revoluci. Jen o drobnou změnu režimu. Těhotné ženy by neměli nastupovat na nemocenskou, ale měl by vzniknou režim těhotenské. Ten si představuji vlastně stejně jako režim předchozí, ale vycházky nebudou podmíněné. V tomto by byla volnost. Nebudou na těhotné doma chodit kontroly a zbytečně je stresovat. Konec konců těhotná žena má mít hlavně klid. A zcela na rovinu. Jsou to poslední měsíce klidu, které bude mít. A že na těhotné kontroly většinou nechodí? To není uspokojivá garance.
V roce 2022 u nás proběhlo přibližně 100 000 porodů. Z nich připadlo 43 % prvorodičkám, kterých se odchody z práce na rizikové týkají především. A já se ptám: „Opravdu by nás jako společnost zdrtilo, kdyby pár tisíc žen mělo maximálně několik měsíců volnost pohybu?“
Tohle je předpokládám záležitost Ministerstva práce a sociálních věcí. Co takhle to přehodnotit?
