Článek
Drtivá většina muslimů na světě jsou sunnité, díky Bohu. Co ale znamená sunna? Sunna jsou činy, výroky a způsob života proroka Muhammada (mír s ním). Prorok Muhammad (mír s ním) nám zkrátka ukázal Korán v praxi a muslimové se jej dodnes snaží následovat.
Po smrti Proroka (mír s ním) převzal vedení muslimů jeho dlouholetý společník a nejlepší přítel Abú Bakr (kéž je s ním Bůh spokojen). Po něm následovali další tři významní společníci: Umar ibn al-Chattáb, Uthmán ibn Affán a Alí ibn Abí Tálib (bratranec). Na těchto vůdcích se shodla komunita muslimů.
V islámu neexistuje pokrevní vláda, královská rodina ani nic podobného. Vládnout má ten, kdo o vládu neusiluje, ale je vybrán komunitou proto, že je čestný, spravedlivý a praktikující muslim. Tito čtyři společníci patřili mezi ty, kterým Prorok přislíbil Ráj. Je tedy nemožné považovat je za špatné nebo nesprávné osoby.
Už v této době však existovala malá skupina muslimů, která nesouhlasila s tím, aby po Prorokově smrti převzal vedení Abú Bakr (kéž je s ním Bůh spokojen). Chtěli, aby se chalífou stal Alí ibn Abí Tálib, tedy aby vedení zůstalo v Prorokově rodině.
Je důležité zmínit, že Alí sám o vládu neusiloval a nechtěl, aby ho kdokoli považoval za výjimečného jen kvůli pokrevnímu poutu s Prorokem. Odmítal jakékoli vyvyšování nad ostatní společníky, varoval před přehnanou chválou a nechtěl být stavěn do postavení, které by ho přibližovalo na úroveň Boha. Velmi silně kritizoval skupiny, které to dělaly.
Slovo ší’a v arabštině znamená skupina, strana nebo stoupenci. Celý název zní ší’atu Alí, tedy strana nebo stoupenci Alího. Tento název jim zůstal dodnes. Velmi zjednodušeně řečeno šlo původně o skupinu, která nesouhlasila s politickým uspořádáním po smrti Proroka.
Postupem času se však jejich učení začalo výrazně odlišovat. Z přehnané lásky k Prorokovi a jeho rodině si vytvořili vlastní náboženský směr. Alí a jeho synové Hasan a Husajn (kéž je se všemi Bůh spokojen) mají v jejich učení výjimečné postavení.
Toto zdůrazňování rodové linie pokračovalo několik generací a skončilo u Hasana al-Askarího, který podle historických pramenů zemřel bez potomků. Šíité však věří, že měl syna, který dodnes žije, je skrytý a jednou se vrátí jako Mahdí.
Víra v příchod Mahdího je součástí islámu. V sunnitském pojetí však Mahdí není někdo, kdo už dnes žije v utajení. Narodí se až v budoucnu, na konci časů, tak jak to popsal prorok Muhammad (mír s ním). Mahdí bude z jeho rodu, bude potomkem Fátimy, bude se jmenovat Muhammad a jeho otec se bude jmenovat Abdalláh. Objeví se na konci časů, naplní zemi spravedlností poté, co byla plná útlaku, a jeho vláda potrvá několik let (často se uvádí sedm).
Šíité mají se sunnitskými muslimy společnou šahádu, jinak se však jejich náboženské učení v mnoha ohledech liší. Neuznávají většinu Prorokových společníků, přestože právě od nich pochází velká část dochované sunny.
Známý je také způsob, jakým šíité slaví Ašúru. V mnoha zemích při ní dochází k sebebičování a veřejnému naříkání na památku smrti Husajna v bitvě u Karbaly. V sunnitském islámu však takové praktiky nemají žádné místo. Sunnité naopak v tento den drží dobrovolný půst. Prorok Muhammad (mír s ním) totiž učil, že v tento den Bůh zachránil proroka Mojžíše a jeho lid před Faraonem, a proto si jej muslimové připomínají půstem jako výraz vděčnosti Bohu.
Pro nemuslimy je proto důležité vědět, že šíité nepředstavují všechny muslimy. Naopak - přibližně 90 % muslimů na světě jsou sunnité a asi 10 % tvoří šíité a další menší skupiny.
Samotná existence různých skupin není v islámu překvapením. Prorok Muhammad (mír s ním) totiž upozornil, že se v jeho náboženství objeví různé skupiny, tak jako tomu bylo v dějinách lidstva vždy. Zároveň řekl, že pouze jedna z nich bude na správné cestě - ta, která se bude držet jeho učení a jeho cesty, aniž by si z něj vybírala jen to, co se jí hodí.
A Bůh ví nejlépe.
