Článek
Asi jako většina mužů prožívám při nákupu celkem solidní trauma.A nejsou to jen důchodci mezi které patřím mimo jiné i já,co zdržují u pokladen.Někdy by pomohlo pružněji zareagovat a otevřít jinou pokladnu.No ale to by asi museli být lidé.V merketu kam chodím nakupovat se prodavačky střídají jak figurky na orloji.Za rok se tam vystřídá snad 10 prodavaček.Snad jen dvě jsou tam už víc jak dva roky.A mnoho těch nových se zaučuje a tak o žádném rychlé a pružném odbavování zákazníků nemůže být ani řeč.Ale to pro mně není většinou ten hlavní problém proč nerad nakupuji.Vadí mi to lákání na slevy zboží,které když přijdete nakupovat už stejně není a vidíte jen prázdnou polici.Druhý den po akci je police plná.Vadí mi to umístění dvou zaměnitelných sortimentů zboží vedle sebe,samozřejmě s velkým cenovým rozdílem a tak stačí sáhnou jen trochu vedle a u pokladny se nestačíte divit.A také co se nakupujících týká mi dost vadí,že většinou v tom nejužším místě prodejny si postaví nákupní vozík na celou šířku a pak vybírají zboží a vy musíte prosit,jestli vás nechají laskavě projít.U pokladny ve frontách,které tam často bývají mi vadí za mnou stojící člověk,který mi svůj nákupní vozík neustále vráží do ledvin.Asi se bojí aby ho někdo nepředběhl a nestoupl si mezi nás.Prostě nákupy jsou pro mne osobně takovým trestem uloženým mou manželkou.
