Článek
Třetí týden v mé francouzské hostitelské rodině přinesl zásadní zvrat: dostala jsem v neděli odpoledne volno. Jako každou neděli, abych byla přesná, jenže až tentokrát jsem se rozhodla využít ho na maximum. Od rodiny jsem měla přísný zákaz stýkat se s cizími lidmi – a hlavně s muži. Existovala však jedna výjimka. Pierre.
Pierre byl můj kamarád, vlastně „penfriend“- zkrátka přítel na dopisování. Znali jsme se už přes rok. Celé to začalo, když jsem tehdy s partou kamarádů z naší vesnice vyrazila reprezentovat jednu organizaci do Německa. Připojili jsme se k obřímu davu mladých lidí z celého světa, navštěvovali všemožná setkání, koncerty, akce a výstavy. A pak jsme na ulici potkali skupinku francouzských kluků.
Okamžitě mi blesklo hlavou, že to je moje šance. Nutno podotknout, že moje francouzština byla v té době prakticky neexistující, ale touha seznámit se byla silnější. Drze jsem je zastavila a svou pravděpodobně nejstrašnější francouzštinou na světě jim začala strkat do ruky papírek s mým e-mailem. Doprovodila jsem to sebevědomým výkřikem: „Je veux écrire, ami!“ Zkrátka a dobře: „Chci psát, přítel!“
Kluci propukli ve smích. Něco si divoce povídali, gestikulovali, papírek si přehazovali z ruky do ruky a já v tom šumu zachytila jen neustále se opakující jméno Pierre. A další vlny smíchu. „No nic, aspoň jsem to zkusila,“ říkala jsem si tehdy a s velkým úspěchem jsem rozhodně nepočítala.
Jenže za měsíc mi přišel e-mail. Od nějakého Pierra. Od toho Pierra! „Jupíííí!“ skákala jsem radostí metr vysoko a div nerozbila klávesnici počítače.
A tak začalo naše dopisování. Pierre byl o pár let starší než já, studoval biochemii v Lille, miloval cestování a co bylo nejlepší – strašně rád si se mnou psal. Rozebírali jsme všechno možné. On mi popisoval svou zemi, já zase tu naši a postupně jsme se dostali až k tradicím.
Zrovna se blížil první máj, lásky čas, a tak na to přišla řeč. Jenže ve Francii se 1. máj slaví úplně jinak než u nás – žádné romantické líbání pod rozkvetlou třešní zde nečekejte. Tento den se ve Francii nazývá Fête du Travail (Svátek práce) a zároveň La Fête du Muguet (Svátek konvalinek). Je to zvláštní kombinace hluboce zakořeněné něžné tradice a bouřlivých pouličních manifestací.
Nejvýznamnějším zvykem je darování snítky konvalinek rodině, přátelům, kolegům nebo partnerům. Francouzi totiž věří, že tato květina přináší štěstí, lásku a symbolizuje definitivní příchod jara. Tradici zavedl už v roce 1561 král Karel IX., který tehdy dostal konvalinku pro štěstí a rozhodl se ji od té doby každého 1. května darovat svým dvorním dámám.
S konvalinkami se navíc pojí naprosto unikátní zákon. První máj je jediným dnem v roce, kdy může kdokoli na ulici legálně prodávat natrhané konvalinky, aniž by musel mít živnostenský list, platit daně nebo dodržovat jakékoli formality. Ulice měst se tak ráno doslova zaplaví improvizovanými stolky, u kterých děti, rodiny nebo organizace prodávají kytičky za pár eur.
Tedy… za pár eur možná, pokud se zrovna nenacházíte v bohaté čtvrti v Paříži. Přesně tam jsem totiž jednou koupila pár stonků pro maminku mého tehdejšího přítele. Stály mě neuvěřitelných 25 eur, což bylo na tehdejší rozpočet chudé studentky opravdu hodně.
No nic, po tomto kulturním úvodu jsem přišla na řadu já, abych náležitě pyšně popsala náš český 1. máj. Chtěla jsem ho spojit s Karlem Hynkem Máchou a jeho slavnou básní, jenže to bylo trochu velké sousto, jak se vzápětí ukázalo.
Francouzština je sice krásný jazyk, ale záměna nebo vynechání jediné hlásky může mít naprosto fatální následky. V úporné snaze popsat, že dívka musí být na prvního máje políbena pod rozkvetlým stromem, jsem si totiž popletla dvě slovíčka. Slušné sloveso „embrasser“ (políbit) jsem nevědomky vyměnila za zrádné „baiser“, které v moderní mluvené francouzštině znamená „mít sex / šu**t“ a je to výraz velmi hovorový a vulgární.
Aby toho nebylo málo, ještě před odesláním zprávy jsem se do toho obula. Barvitě jsem Pierrovi popsala, jak u nás tento den všichni strašně prožívají. Líčila jsem mu, jak venku potkáte spousty a spousty dvojic, které ruku v ruce míří směrem ke třešním. Dodala jsem, že moji rodiče tuto tradici poctivě drží každý rok. A také, že třeba na takovém Petříně v Praze jsou 1. května vyloženě zástupy a milenci se tam mačkají na každém rohu…
Když si teď zpětně představím, co přesně si Pierre u počítače v Lille četl a představoval, ještě teď se červenám.
Zatímco já jsem měla před očima romantickou Prahu plnou zamilovaných pohledů a padajících okvětních lístků, můj francouzský penfriend právě louskal text o tom, jak se celé Česko na prvního máje vyhrne do ulic, rodiče jdou všem příkladem a na Petříně se tvoří fronty na hromadné venkovní orgie na každém rohu.
Není divu, že mi tenkrát tak ochotně nabídl, že pro jistotu přiveze i kamarády.
„To je fakt zajímavá ta vaše tradice, to abych příští rok určitě přijel a vezmu i kamarády,“ odepsal mi tehdy Pierre a přidal celou záplavu vysmátých smajlíků.
Moje odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Vůbec nic mi nedošlo, a tak jsem v naprosté nevinnosti odeslala: „Jasně, přijeďte. Já vezmu nějaké kamarádky, každá z nás na to čeká.“
Až s odstupem času se ukázalo, jak neuvěřitelnou korunu jsem tomu svému kulturnímu okénku nasadila. Absurdita celé téhle emailové výměny mi totiž došla až o dost později – konkrétně na univerzitě, když jsme v hodinách francouzštiny probírali slang a vulgarismy. V momentě, kdy profesor začal vysvětlovat alternativní významy zdánlivě nevinných sloves, mi v žilách ztuhla krev. Před očima mi bleskla ta stará konverzace z prvního máje a mně se konečně spojily všechny tehdejší indície.
S Pierrem jsem to samozřejmě zpětně probrala a dneska už se tomu oba děsně smějeme. Přiznal se mi, že ho ta moje upřímná nabídka skupinového jarního šílenství pod třešněmi tenkrát dost pobavila. Naštěstí měl po ruce internet, a tak si správnou českou tradici pro jistotu hned vyhledal, takže žádný hromadný přílet francouzských dychtivých mladíků se nekonal 😊
Pokud byste si chtěli přečíst i jiné příběhy nebo zápisky z mého au pair života z Francie, navštivte můj blog: https://memoriesofaupair.blogspot.com/2026/08/
