Článek
V rámci silvestrovských oslav, všichni paří, děti hry, dospělí dělají to, co všichni na světě. Špuntíky jeden za druhým lítají, v někom lahvinka jenom zasyčí a jiní tančí v kapkách deště a křičí ještě…
Dětičky se dělí do několika věkových kategorií - batolata na kostkách, prťata na tabletu, předpuberťáky na mobilu a puberťáky na lovu kapky alkoholu za stálého hihňání.
Můj syn se řadí to kategorie třetí, rozvalen na sesli mydlí hry a půlnoc se blíží. Voči už jak angorskej králík.
Hlasitě si povzdechnu v kolektivu dam: „Ten můj kluk nedá ničemu přednost před tím krámem.“
Načež má krásná štíhlá okatá prsatá kamarádka jak laň přiskočí k sesílku, ladně usedne synátorovi na klín, dá mu ruku kolem krku a praví zastřeným hlasem „Tak co Kubo, jsem zajímavější já nebo ta hra, co tam hraješ?“. Děcko ztuhlo, mobil mu vyjel z ruky a ruměnec se vehnal do tváře. Zoufalý pohled směrem k tátovi. Celá společnost ztichla.
V tom přiběhne o mnoho střízlivější kamarádčin manžel a houkne na ni: „Blanko!“. Výbuch smíchu všech přítomných přehlušil morální kázání, které Blanka schytala. Přišla půlnoc, ohňostroje, šampaňský. Syna mobil zajímat nepřestal, ale začalo ho zajímat i něco jinýho ;-).
