Článek
Na nejzápadnější pobřeží USA nás zavála manželova práce. Jelikož to mělo obrovský dopad na celou rodinu, předcházela tomu rodinná debata zakončená velkým americkým souhlasem.
Já, matka chýlící se k závěru mateřské dovolenky s vypršenou pracovní smlouvou, jsem ani na chvíli nezaváhala. Dobře, tak možná na pár minut ano. Sbalit kufry a přestěhovat se na druhý konec světa je přece nemalé rozhodnutí. V očích dvou malých tvorečků, kteří mě oslovují jménem „máma“ asi stopadesátkrát za den, jsem v tu chvíli zaznamenala možnost poznávání velkého světa, jiné kultury a nasávání angličtiny. V tu chvíli nebylo o čem přemýšlet.
Nekonečná cesta za novým začátkem
Jak píši ve své knize CoolMom in da house, stěhování do Oregonu a enormně dlouhý let byl velice náročný proces. Ale víte, kdo ho zvládl absolutně bez problému? Pokud tipujete děti, od kterých by to člověk očekával nejméně, trefili jste do černého. To pravé dobrodružství nás teprve jen čekalo.
Kouzelné hory, energii dodávající šum oceánu a krása malebné krajiny nám okamžitě učarovali. Ostatně to perfektně vystihuje ukázka z mé knihy:
Stejně jako najdete v místní lékárně prášky na tlak hned vedle regálu plného chipsů, coly a jiných pochutin (Amerika je plná paradoxů), tak i Oregon nabízí pár velmi zajímavých možností. Od hor přes vyprahlé stepní oblasti až po naše nejoblíbenější místo – pobřeží oceánu.
O tom, že se jedná o kouzelné prostředí, jsem vám již něco málo napsala. Ostatně si to určitě dokážete představit. Ale že si ho oblíbil i Pepík, který není příliš water-friendly, to už je co říct.
Při poslední, tedy dubnové návštěvě pobřeží nám úplně náhodou vyšlo slunečné počasí. Lili si hned zula boty a písečnou pláž si vychutnávala bosky. Pepík, poznamenaný předešlou zkušeností, kdy na pláži fučelo a bez bundy a čepice se to neobešlo, rezolutně prohlásil: „Já si boty nesundám, písek je studený!“
Musím uznat, že vypadal celkem přesvědčivě. Pár minut nato se už brouzdal v písku naboso i on.
Jeho první kontakt s písečnou pláží měl zajímavý progres: Nechci na pláž!
Nevyzuju se ani za boha!
Dobře, tak zkusím běhat v ponožkách.
Že bych zkusil kontakt jednou bosou nohou?
Jak se doprčic svlékají ta kaťata?
Zahrabu se tady až po krk.
Néééé, domů mě nedostanete za žádnou cenu.
Další den se mě ptal, jestli zase půjdeme na to velké pískoviště.”*
Kniha, která ve vás probudí pocit dobrodruha
V Americe rozhodně není všechno jen zalité sluncem. I když se to na první pohled může zdát. Jsou tu znát kulturní rozdíly, rozdíly ve výchově nebo jiná mentalita. Ke všemu jsme si museli hledat cestu. A k čemu jsme si cestu nenašli, vytvořili jsme si tu svoji, která nám vyhovovala nejvíce.
Miluji pozitivní lidi kolem rozdávající úsměvy na všechny strany. Zbožňuji upřímnou ochotu prodavaček, hezký přístup k malým dětem nebo ohleduplné řidiče. Na druhé straně nadprodukce nezdravého stravování s přesahem i do školních jídelen, je zde šílená.
Jedno nás ale nikdy neomrzí – nádherné prostředí kolem. Kaňony, parky, lesy, duny nebo oceán. Vidět to všechno na živo je neskutečný zážitek. A to samozřejmě nemohlo zůstat bez důkladného prozkoumání. Roadtripy okořeněné strachem z místních pum a kojotů nebo odvátí hlavní hrdinky na otevřený oceán? O zážitky tohoto typu také není v knize nouze.
Život je pořádná jízda. A pokud si ji užíváte stejně jako já, s knihou CoolMom in da house nešlápnete vedle.
CoolMom in da house najdete ve všech dobrých knihkupectvích.
*zdroj Kamila Štěpánková – Coolmom in da house
