Článek
Nové Hrady–Neuběhl ještě ani rok od okamžiku, kdy naše rodina přišla vlivem nešťastné události o milovanou osobu. Příčina neštěstí znovu otevírá bolestivou diskusi o odpovědnosti za údržbu veřejných komunikací a o tom, kdo nese následky nedbalosti.
Osudný den
Byla sobota 4. ledna 2025, kdy se Ondřej Kamiš, místní občan a dlouholetý školník zdejší základní školy, a především náš milovaný tatínek a dědeček stal obětí nešťastné nehody s tragickým koncem. Na neudržované namrzlé komunikaci u hasičské zbrojnice toho dne totiž uklouzl. Banální pád měl ale fatální následky, vážná zranění hlavy, kterým o tři dny po této nehodě v nemocnici podlehl.
Incident zachytila bezpečnostní kamera zbrojnice a poskytla tak jasný obrázek o tom, co se tehdy skutečně stalo. Navzdory lékařské péči náš tatínek zemřel a celá rodina tak ztratila milovaného člena v důsledku okolností, kterým ale podle našeho názoru bylo možné předejít.
Problematická údržba komunikací
Místo nehody, komunikace u hasičské zbrojnice, bylo v době incidentu v zanedbané kondici. Namrzlý povrch nebyl ošetřen posypem ani jiným způsobem, který by riziko uklouznutí snížil. A právě tato skutečnost vyvolává vážné otázky o tom, jak město a jeho technické služby plní své povinnosti vůči občanům.
K budově, které poskytuje důležité služby komunitě, by měl být zajištěn bezpečný přístup pro všechny občany. Skutečnost, že komunikace v jejím okolí nebyla podle našeho názoru řádně udržována, ukazuje na systémové selhání v péči o veřejný prostor.
Stanovisko města
Starosta Nových Hradů však situaci vidí jinak. Podle jeho vyjádření město na své straně žádné pochybení v souvislosti s tragickou nehodou neshledalo. Zklamání a hořkost. To jsou pocity, které způsobilo vyjádření vedení města a prohloubilo tak ještě více propast mezi očekáváními pozůstalých a oficiální pozicí městské správy.
Absence sebereflexe ze strany města vyvolává otázky o tom, zda jsou současné standardy údržby veřejných komunikací dostatečné, nebo zda je problém v jejich nedodržování. Pro pozůstalé je takové stanovisko dalším bolestivým připomenutím systémové lhostejnosti k lidskému utrpení.
Právní labyrint bez východiska
Nejbolestnější aspekt celé situace spočívá v právních důsledcích, spíše tedy v jejich absenci. Podle platného občanského zákoníku byla odpovědnost za nehodu přenesena na samotnou oběť. Právní systém tak fakticky říká, že Ondřej Kamiš si za svou smrt může sám, protože měl být opatrnější na namrzlé komunikaci.
Ani město, ani jeho technické služby nenesou podle současné právní interpretace odpovědnost za to, že neplnily své povinnosti řádné údržby. Toto rozhodnutí zanechává nás pozůstalé bez možnosti domoci se spravedlnosti a bez náhrady za ztrátu, kterou jsme utrpěli.
Systémové selhání
Nešťastná nehoda našeho tatínka není jen neštěstím jedné rodiny, ale odhaluje hlubší problém v celém našem systému odpovědnosti za veřejný prostor. Zatímco občané platí daně za služby, které by měly zajišťovat jejich bezpečnost, v okamžiku, kdy tyto služby selžou s tragickými následky, se systém obrátí proti nim samotným.
Kamerový záznam z hasičské zbrojnice sice dokumentuje, co se stalo, ale paradoxně slouží spíše jako důkaz proti oběti než jako prostředek k zajištění spravedlnosti. Technologie, která měla chránit, se stává nástrojem, který potvrzuje právní bezmoc pozůstalých.
Stanovisko starosty, že město neneslo žádnou vinu, jen potvrzuje, jak hluboce je zakořeněna mentalita, která přenáší veškerou odpovědnost na občany, zatímco instituce zůstávají nedotknutelné.
Volání po změně
Tragédie v Nových Hradech by neměla zůstat jen dalším smutným příběhem v novinách. Měla by sloužit jako katalyzátor pro diskusi o tom, jak vyvážit odpovědnost mezi občany a institucemi, které mají za úkol jim sloužit.
Je načase přehodnotit systém, ve kterém může člověk zemřít kvůli nedbalosti veřejných služeb, ale právní odpovědnost nese pouze on sám. Paměť pana Ondřeje Kamiše si zaslouží více než jen právní formalismus - zaslouží si změnu, která zabrání podobným tragédiím v budoucnosti.
Zůstáváme s bolestí a pocitem nespravedlnosti. Náš příběh je připomínkou toho, že za každým právním případem stojí lidský osud a že spravedlnost by měla být více než jen paragraf v zákoníku.
