Článek
To, že český bachelor Honza má ve vile jasné favoritky, je evidentní. Je to Sabča, Viki a Eva. To, co však vidí divák na obrazovce, pochopitelně není zřejmé samotným účastnicím, které stále doufají, že si Honza vybere právě je. A tak takzvaně bojují. A někdy je to podívaná dost trapná. Nicméně také poučná. Vypadá to totiž, jako by zamilované ženy měly klapky na očích. Konečně dojde na vytouženou líbačku, ale ouha, Honza se po pár vteřinách odtahuje, případně jen zoufale „drží“ a z jeho pohledů je patrné, že v té situaci není vůbec rád. Jeho protějšek to však prožívá zcela jinak. Rukama objímá Honzovu hlavu, rozechvěle (protože to je přeci ta velká chvíle) a vášnivě tiskne své rty na jeho a za zavřenými očky si nejspíš už maluje společnou budoucnost. Jak to? Vezměme to popořádku.
První polibek, který bychom mohli zařadit minimálně do kategorie „podivné“, probíhá s Lindou. Výrazná a osobitá Linda je typ ženy, který prostě pro Honzu není. Jak divák vidí, Honza je, navzdory své vyslovené preferenci „tmavé jižanské dívky“, evidentně na blond něžné víly. A tak, když má Linda sólo rande a přijde moment, kdy by se hodil polibek, Honzovi se do toho nechce. Rozpaky jsou cítit na hony daleko: Co teď? Měli bychom si dát asi pusu, takže asi budeme muset… Dalo by se vyčíst z Honzových očí. Pak proběhne něco, co by mohli předvést například sourozenci, kteří při divadelním představení hrají milence a musí se pro obecenstvo políbit. Je to nepříjemné, ale pojďme to zahrát. No jenže pak přijde střih a vidíme Lindu, která je z onoho momentu ještě celá rozechvělá, polibek považuje za vážný posun v jejich vztahu a lituje, že Honzovi nedala tu pusu ještě větší. „To byla v nějaké jiné realitě?“ Říká si divák. Vždyť to byla zoufalost a Honza v tom evidentně pokračovat nechtěl. Ale Linda to prostě neviděla. Stejně jako další nápadnice.
Kristýna mezi ostatními holkami vyniká svojí odzbrojující krásou. Někdo, kdo vypadá jako dokonalá panenka, logicky na odmítnutí zvyklý není, ale vždycky je to o vkusu a preferencích. A s Honzou si prostě nesedí. Jenže to opět vidí jen pozorný divák, Kristýně to dojde až v momentě, kdy ji Honza vyřadí. Při sólo rande právě ona iniciuje líbání. Na Honzu se prostě vrhne a byť ji zrovna neodstrčí a líbačka proběhne, ohňostroj vášně to z Honzovy strany rozhodně není. Kristýna to tak ale nevidí, vyloží si to naopak úplně opačně a sepíše Honzovi milostnou báseň. A jde.
Mary se chopí iniciativy při ceremoniálu růží. Místo obvyklého „Děkuji, růži přijímám“, dává Honzovi dlouhatánský francouzský polibek. On se sice tváří jako někdo, kdo je právě znásilňován, Mary to však vůbec nepostřehne a po líbačce se s ním laškovně rozloučí ve stylu: „Nemáš zač.“ Když pak následující den přijde Zorka s obálkou, Mary čeká, že její „akce“ povede k pozvání na rande. No, nevede, ale Mary si to vyloží tak, že ji prostě Honza asi schválně napíná. A na následné řecké party ho začne líbat znovu. A vůbec ji nenapadne, že pokud by o ni Honza stál, zřejmě by jí to dal dost jasně najevo.
Lucka je v Bacheloru postavou, která je divácky zajímavá, protože má vtipné komentáře, je výrazná a lidé jí od počátku řeší, protože se s ostatními holkami dostává do konfliktu. Ovšem s Honzou opět, jak se dneska říká, nematchují, nehodí se k sobě. A Honza o Lucku nemá zájem. Lucka to sice od začátku tak trochu tuší, ale nechce si to přiznat. Proto, když přijde pozvání na individuální rande, přebere si to tak, že dostala šanci. Jenže divák nesleduje romantickou schůzku seznamujícího se páru, nýbrž pokec dvou kámošů, kteří se nedopatřením ocitli na rande. Honza vymýšlí témata, snaží se aspoň na něco ptát, protože se to od něj tak nějak čeká, Lucka odpovídá, ale její odpovědi jsou pro Honzu divné. Nechápe, nerozumí ji. A na podvědomé úrovni to přeci musí cítit oba. Rozpačité pohledy, nejisté otázky, nucené ujišťování, jak to bylo „super a skvělý“… Ok, stane se. Ale proč se tedy Lucka večer na party vrhá na Honzu a líbá ho? Protože to ve skutečnosti nepoznala. Stejně jako ostatní dívky, pro které bylo přání otcem myšlenky.
Dívky z vily nejsou žádný vzorek pitomých a hloupých holek, které by realitu vnímaly a prožívaly jinak, než my všechny ostatní. Tohle se totiž stává i v běžném životě. A dost často. „Jak to, že jsem to nepoznala?“ Ptá se slečna, která se stihla zaláskovat do grázla, jenž jí po prvním sexu opustil. „Nebylo to ono, ale věřila jsem, že to zvládneme!“ Říká další, která byla aspoň trošku vnímavější. A tak se ptám, co způsobuje to, že nevidíme, když nás někdo nechce? A opravdu to nevidíme, nebo jsme před tím jen zavřely oči? Vždyť je to vždycky tak evidentní! Jenže my budeme mít tisíc možných vysvětlení toho, proč se nám neozývá, proč se nechce vodit za ruce, proč se při líbání odtahuje.. A ta vysvětlení budou vždycky obhajovat jedno: Strašně moc nás miluje. Jenže tajně. Nebo to ještě neví. Nebo si s námi jen tak hraje – pro zábavu. Aha. A vůbec nás nenapadne, že jsme si možná do něj jen promítly svoje vlastní pocity. Nebo si neuvědomíme, že už nám v hlavě zní svatební zvony a tak trochu jsme si s ním naplánovaly celou budoucnost, až do smrti. A ten plán prostě vyjde!
Jenže láska není o plnění plánu. Není to ani závod, ani soutěž, ani nic, co bychom byly schopné od druhého vyhrát nebo ho k ní přesvědčit. Buďto to tam je, nebo to tam není. A pokud to tam není, je naším úkolem to uvidět včas. Nic víc, nic míň. A s tím můžeme při seznamování začít. Bude těžké si to přiznat, ale lepší je odejít včas a důstojně, než po marných a zoufalých pokusech, kdy budeme o lásku žebrat.
A není to jen problém dívek. Chlapcům se to stává taky a odhaluje to i Bachelor. Stačí se podívat na Honzovo rande s Viki…
