Článek
Po předání klíčků a základních instrukcí jsem se vydal do garáže. Odemykám dva bezpečnostní zámky garáže, otevírám dveře a koukám na otevřenou kapotu – je odpojená baterka, protože když ji táta nechá zapojenou déle než den, tak už nenastartuje – něco mu vybíjí baterku a neví co. Takže první krok, zapojit baterku. Při zapojení baterky se vždycky spustí alarm, takže při připojení baterky je vhodné ve druhé ruce držet dálkové ovládaní imobilizéru, kterým alarm ihned vypnu. Pak něco potichu cvaká, ale prý to do minuty přestane.
Nasedám do auta, přičemž si odřu pravou holeň, protože mezi volantem a sedačkou není místo ani na protažení nohy. Když už člověk usedne, má místa na nohy dost, ale nasedaní je teda tělocvik. Musím sundat kulicha, protože mi drhne o strop. Mercedes je mnohem nižší než jakýkoliv auto, který jsem předtím řídil. Hned si všímám, že plynový pedál je dost volný a minimálně čtvrtku sešlápnutí v podstatě nedělá nic. Zato spojka je pěkně tuhá už od začátku a zabírá hned. Nezvyk, ale co, když to bude fungovat… Další krok je vypnout imobilizér, čímž vznikne asi minutové okno, ve kterém se může nastartovat. Jakékoliv zdržení znamená reaktivaci imobilizéru a nutnost opětovné deaktivace dálkovým ovladačem.
Sešlapuji spojku, startuju, a … Nic. Ani cvaknutí. Asi blbě točím. Vypínám klíček, točím znova a napodruhé už motor zaškytal a namáhavě naskočil. Automaticky sahám na ovládání světel a zapínám světla – nesvítí žádná kontrolka, ale odraz světel od protější garáže signalizuje, že svítím. Pomalu pouštím spojku a hned slyším, že se motor dusí, proto přidávám plyn a velice těžce se rozjíždím z garáže. Když vyjedu, tak auto chcípne. Matně si vzpomínám, že táta taky takhle dost často vypínal motor. Zamykám dveře od garáže a opakuji celou startovací sekvenci. Řadím za jedna a auto se opět poskokem rozjíždí. Při stoupaní do kopečku za garáží meďour chcípne. Pořádně vytáčím motor, abych se aspoň rozjel. Když už jsem projel celé město včetně dvou dalších křižovatek, stopek a rozjíždění, říkám si, že jsem vlastně ještě neřadil trojku a čtyřku. Když jsem přibrzďoval dole na křižovatce, zkusil jsem trochu zabrat (trochu = z plných sil) a zjistil jsem, že jsem celou dobu používal jen trojku a čtyřku. Jednička a dvojka jde totiž tak ztuha, že jsem si ani na chvíli nepomyslel, že by tam ty rychlosti mohly být. Myslel jsem, že už mám zařazenou jedničku a dvojku – víc doleva už ta řadička nešla… Prostě se musí zabrat velkou silou, aby se řadička nahnula doleva a strčila se tam jednička nebo dvojka.
OK. To máme řazení. Po vyjetí na kolínský obchvat se ozvalo zvláštní pískání z větráku. Myslel jsem, že to táta kdysi už opravil a namazal, ale očividně ne. Takže celou cestu do práce vesele hučí a píská větrák. Když ho vypnu, tak je během minuty přední sklo zamlžený tak centimetrovou vrstvou, takže není nic vidět. Po dlouhém stání v garáži se prostě musí auto asi trochu vysušit. Na přehlušení pouštím rádio, který musím nejdřív naladit, protože je vymazaný po vyndaný baterce. Po chvíli se automaticky naladí nejsilnější stanice. Bohužel druhá nejsilnější – moje oblíbené rádio, které vysílá do sousedního města, kolem kterého zrovna projíždím, se nenaladilo, takže ho musím naladit ručně. Cesta po obchvatu mi dává chvilku času, abych si nastavil zrcátka, jak potřebuju, abych viděl všechno, co potřebuju. Jenže chyba lávky – u řidiče je zpětné zrcátko očividné neoriginální a nejde s ním hnout. Aha – tak proto tam má táta ještě nalepený menší zrcátko s rybím okem, díky kterému jakž takž vidět je. Pravý zrcátko radši nezkouším, protože bych musel použít elektronické ovládání a trochu se bojím, že by to mohlo upadnout nebo tak něco.
Měl jsem trochu zkreslený představy o výkonu Mercedesa, protože když jsem chtěl předjet traktor s návěsem, říkal jsem si, že mám dost času, než potkám protijedoucí auto, ale chyba lávky – nejdřív jsem podřadil, zpomalil za traktorem a zařadil dvojku. Měl jsem ruku na řadičce, že budu rychle řadit trojku a sešlápl jsem plyn až na podlahu, abych traktor předjel. K mému zděšení se auto pomalu rozjelo za hrozného řevu motoru. No měl jsem to o chlup. Ta trojka v převodovce posloužila dobře při mém rozjíždění z garáže, ale jinak jsem ji už vlastně za celou cestu nepoužil. Holt úděl auta se čtyřmi rychlostmi.
Během cesty domů se opakovaly všechny problémy z rána, plus něco navíc – začala mi svítit oranžová kontrolka se znaménkem chladiče. Trochu jsem zpanikařil a zavolal jsem tátovi, který mi po chvilce řekl, že to jsou dálkový světla. Ne, tati, to nejsou dálkový světla, protože kontrolka světel nesvítí vůbec. Jo a jo, tak to bude asi chladič… Mě tam totiž utíká voda a musím dolejvat… A přehřívá se to? Ne? Tak vidíš…
