Článek
Když kompilace předstírá originalitu
Každý obor má své „amatérské badatele“.
Někteří jsou poctiví a učí se řemeslo.
Jiní se naučili jeden trik: vzít cizí texty, přerovnat odstavce a vložit dvě tři věty, aby vznikl dojem, že jde o autorské dílo.
Problém nastává, když se takový autor tváří jako odborník, a přitom:
- opisuje slovosled z Wikipedie,
- překládá celé bloky textu z fór,
- přidává k tomu „vlastní věty“, které do stylu vůbec nepasují.
Kompilace není zločin.
Kompilace maskovaná jako autorský text je ale urážka čtenářovy inteligence.
Jak poznat dutý hlas autora
Originální text má rytmus, tón, záměr.
Dutý text má echo.
Poznat to jde okamžitě:
- odstavec A je psán odborně, odstavec B jako ze školního referátu
- terminologie skáče mezi třemi úrovněmi odbornosti
- jazyk jedné věty vypadá jako překlad z polštiny, další jako volná interpretace
- některá fakta „vykukují“, protože byla převzata i s chybami původního zdroje
Je to podobné, jako když vezmete prázdnou pánev, zaklepete na ni kloubkem prstu a uslyšíte dutou ozvěnu.
Někdy to bolí až na solar.
Kde se badatelství začíná lámat
Badatelství se láme ve chvíli, kdy autor:
- nepřizná zdroje, ačkoliv struktura textu je identická s cizím dílem
- překládá bez pochopení, což vede k terminologickým nesmyslům
- montuje texty, které spolu stylově bojují
- používá archivní fakta, ale bez vlastního výkladu
- schovává se za „popularizační formu“, protože původní prameny nezvládá
Čtenář není povinen být odborník, ale je oprávněn očekávat, že autor rozumí tomu, co napsal. Pokud text vypadá jako obal bez kostry, pozná to i laik.
Proč na tom záleží
Protože historie – ta skutečná – si zaslouží víc než ctrl+C/ctrl+V v jiném pořadí.
Protože autor, který tvrdí, že tvoří, ale ve skutečnosti jen přebírá, je k historii stejně neuctivý jako k publiku.
A protože badatelství je víc než hobby: je to řemeslo.
Ne každý musí být akademik.
Ale každý, kdo publikuje, nese odpovědnost.
Závěr
Každý autor si může vybrat, zda bude psát něco – nebo psát jako někdo.
Originální hlas může být tichý, nejistý, hledající. To nevadí.
Vadí, když není slyšet vůbec.
A když jednou začne křupat, už to nejde vzít zpět.
Čtenář slyší všechno.
